Téměř jistotou je, že v naší zemi se nenarodí ani žádný Pelé, ani žádný Maradona. K tomu, aby se rodili kvalitní technici, je zapotřebí potřebné podhoubí. Malí fotbalisté musí vidět na vlastní oči velmi kvalitní techniky, musí je vidět také v televizi a tyto malé fotbalisty musí trénovat trenéři, kteří byli kdysi parádními techniky a dokážou míčovou techniku potřebné úrovně vyučovat.
Podívejte se na Balkán, kolik je tam technických a mazaných fotbalistů. Hlavně z bývalé Jugoslávie. I v takovém Kosovu. Na Západě je spousta "jugoslávských" techniků v lepších mužstvech a nejsou tam jenom na zahřívání náhradnických laviček jako plejéři z jedné nejmenované středoevropské země, které trénovali trenéři zřejmě nenávidějící tzv. hračičky, kteří se podle trenérů, kteří neuměli pořádně kopnout do balonu, když hráli v mládí fotbal, nehodí do jejich supertaktických záměrů.
Fotbal těchto taktických mágů by se neměl nazývat fotbalem, ale - devadesátiminutovou jízdou po prdeli. Kdo nejezdí po prdeli, není Čech! To si řekněme rovnou, jó, rovnou. Má to jen malý háček : po prdeli se dnes jezdí téměř všude a navíc tak jezdí i tzv. hračičkové. A teď, babo, raď!
Kdysi existovalo i u nás - do určité míry - fotbalové podhoubí. Takže se urodili třeba Masopust, Kučera, Panenka, Franta Veselý, Jan Berger, Kubík, Skuhravý, Ivan Hašek, Šmicer, Patrik Berger, Poborský, Baroš, Koller, Tomáš Rosický, Čech a hřib evropských dimenzí - Pavel Nedvěd a ještě několik dalších.
