Jablonec - Liberec 2:0

Výborná názorná pomůcka, jak se nemá hrát fotbal, pokud to někdo vydá na DVD. Na takovém DVD nesmí také chybět ukázky, jak se nemá dělat reportáž z českého fotbalu v TV, jak to v tomto utkání předvedli oba reportéři, z nichž jeden byl asi Luděk Zelenka. Také rozhovor dalšího reportéra po zápase se dvěma hráči a oběma trenéry byl pravdivou zprávou o našem fotbalu, i když si to aktéři vůbec neuvědomovali. Nevědomé dobrovolné přiznání. Nevědomé přiznání špatné práce hráčů, trenérů a TV sportovních zpravodajů.

Chci upozornit čtenáře, že jsou mi odporné diskuzní příspěvky z internetových diskuzí, kdy někdo s předstíraným nadhledem kritizuje něčí práci, nebo znalosti či dovednosti, aniž sdělí svoje názory a dává jenom tajuplně najevo, že hodně ví. Taková ta rýpnutí, která se provozují už od vyšších ročníků základky. Např : "Konstatuji s lehce pobaveným úsměvem ..." , nebo : "Říká vám něco slovo pravopis?", nebo : "Vy jste volil jistě Zemana ....", nebo : "Co nového u lopaty?".

Takže to, co jsem napsal o utkání Jablonce s Libercem, není povýšeneckým, drzým vyjádřením z mé strany, ale konstatováním zoufalé úrovně našeho vrcholového fotbalu. Skutečně zoufalé a přitom snadno odstranitelné. Stačí jenom vědět a dělat to, co náš fotbal potřebuje. A dělat to tak, aby došlo ke zlepšení. Vy, kteří už znáte moje články, víte, že nejsem trenér, ani jsem nebyl. Nejsem taktický a kondiční expert. Víte, že se zajímám jen o to, co v našem fotbalu zaostává za Evropou. Tedy o dynamickou míčovou techniku. Zatím nemohu podat informace o tom, jak je moje metoda ověřována s úspěchem mimo Kosmonosy a kombinuje se s driblérskou přípravou. Až můj vzdálený přítel dovolí, zveřejním postup odlišné přípravy žákovského fotbalisty. Úspěch naší metody přišel dříve, než jsem očekával. A dějí se kolem toho věci, to mi věřte.

A ještě něco : když jedu kolem nějakého hřiště, vždy se dívám, zda tam mají odrazovou stěnu nebo odrazovou síť. Bohužel, zatím jsem to nikde neviděl. Ani na hřištích naproti boleslavskému OBI. Mohu Vás ujistit, že na těchto hřištích žádná fotbalová hvězda nevznikne, pokud se bude připravovat jen tam a na dalších hřištích bez odrazových stěn. Vysvětlení je jednoduché : Osvojení nějaké jedné technické dovednosti si nárokuje tisíce a možná i desetitisíce kopů. Záleží na obtížnosti a rychlosti osvojování, která je u různých hráčů různá. Odrazové stěny správně používané zkracují výrazně dobu osvojování. Proč? Protože vracejí (odrážejí) míč, není třeba při individuálním tréninku běhat kilometry navíc pro míč. A je to zajímavá činnost, pokud Vás baví kopací technika. Až uvidíte někde Michela Platiniho, zeptejte se ho, co a jak trénoval na plechových vratech v dětství po celé hodiny. A třeba i sám.  

  

Potkal jsem starou paní Blažkovou

A zase mi údivem spadla čelist. Stará paní, známý pedant, mi řekla : "Až potkáte nějakého potetovaného fotbalistu, tak mu řekněte, že úspěch nejen ve fotbale záleží na každém detailu. Bez pozornosti k detailům se nikam výš nedostanete. Nikdo o vaše zboží (v uvozovkách) nebude mít zájem. Nepomůže vám přímo "zduřelá" pozornost jenom některým detailům, jak se to dnes u nás nosí. Celý život jsem byla švadlenou. Takže vím velmi dobře, jak je důležité věnovat pozornost každému detailu. A nyní mě už omluvte, vy mladíku v uvozovkách."

Neuvěřitelné! Objevena Věstonice kosmonoská

Podle nepotvrzených zpráv objevil kosmonoský houbař v lese na starobylém vrchu Baba prehistorickou ženskou sochu plodnosti, kterou amatérští severokosmonoští archeologové prý označili jako již dávno hledanou sochu Věstonice kosmonoské. Později prý došlo po upozornění žáka 3.B z kosmonoské základní školy k přejmenování na Venuši kosmonoskou. Z pochopitelných důvodů, které ale unikli fundovaným severokosmonoským badatelům.

Jako senzaci označili severokosmonoští experti poznatek, že v hlíně sochy bylo detekováno třicetiprocentní množství polypropylenu vysoké kvality. Před našimi zapálenými amatérskými archeology nyní stojí obtížný úkol objasnit, jakými způsoby pravěcí Kosmonosané dokázali vyrobit polypropylen, když používali nástroje jako kyj, větev, mamutí kost, pazourek a kamenný mlýnek.    

Mamma mia! Neuvěřitelné! Český fotbal interpretován Arsenalem Londýn v Evropské lize!

Arsenal hrál v utkání s Atléticem Madrid fotbal českých hráčů a trenérů. Takové vcítění do našeho fotbalu anglickým mužstvem jsem ještě nezažil a dá-li pánbůh, už nikdy nezažiji. To nemělo chybu, paní radová! Mizerné přihrávky, pomalé, pro soupeře nebezpečíprosté rozehrávání míče zadáky na polovině Arsenálu. Zadáci gentlemansky čekali až se všichni hráči Atlética v poklidu vrátí pěšky na svou polovinu a dostatečně zahustí prostor ve vápně a před vápnem. A v neposlední řadě nelze zapomenout na poslední minuty utkání, kdy zadáci prokázali železné nervy a nenechali se vyprovokovat k nějaké překvapivé akci, kterou by zklamali svého soupeře, který hrál jenom v deseti. To je na nějakou cenu Fair play.

Také vodění míče a starty s míčem, který často ulétl při explozivním startu až na nohy soupeře a roztomile naivní pokusy o driblink, se kterým chtěli chlapci z Arsenalu překonat jednu z nejlepších a nejnepříjemnějších obran na světě, jistě potěší naše ligové trenéry, kteří asi s potěšením zavolají z otevřeného okna do noční ulice : "Nejsme už sami, kdo buduje nové zítřky. Arsenale, jsme s vámi. Buďte s námi!"

"Howghinčinky malilinký," jak volají malí indiáni, což kdysi s údivem sdělil Mikoláš Aleš z New Orleansu do New Yorku v dopise zaslaném potrubní poštou konsternovanému Antonínovi Dvořákovi, který poté přehrál dopis na houslích manželce a domestikovanému indiánskému stopaři Františkovi Ferdinandovi d'Este.
   A tož - spánembohem, dobrou noc. A nezapomeňte : Pravda zvítězí. Až se Česká televize přestane stydět jako panna a začne mluvit pravdu. Se Stakorami na věčné časy a nikdy jinak.    

Salah

Egypťan Salah (FC Liverpool) byl zvolen hráči anglické ligy nejlepším hráčem anglické ligy. Nejlepší střelec v soutěžních utkáních, hráč s velkým přehledem, kvalitní driblér a nahrávač. V utkání s AS Římem dal dva góly a na dva nahrál. Trenéři, kteří se u nás inspirovali hrou bývalého Dortmundu z doby , kdy tam trénoval současný trenér Liverpoolu J. Klopp, by si měli všimnout, že Liverpool hraje sice stejně jako Dortmund na bleskové protiútoky, ale je v tom vyšší kvalita. V Liverpoolu jsou hráči vyšších kvalit než v Dortmundu, techničtější, s míčem to umí lépe.

Nebojte se, naši ligoví trenéři se nebudou driblérskými kousky Salaha inspirovat a nebudou tím prznit náš český značkový fotbal. 

Vyšla jsem si jen tak nalehko

Vyšla jsem si jen tak nalehko v růžovém kostýmu Chanel. Rozhlédl se nedbale s rutinou profesionála, než ke mně přistoupil. Přitom mu jistě na náměstí nic neušlo. Měl zablácené holínky zn. Bundgaard a monterky potřísněné fasádní omítkou.  Řekl mi tiše : "Neotáčejte se, jsem doktor Dam Di Dam. Nikomu to neříkejte. Jsem tady inkognito."

U nás by byl možná neperspektivní

Osmnáctiletý Joao Felix, Portugalec z Benfiky (juniorské mužstvo), řádí jako černá ruka. Už nyní je prý jeho cena obrovská. U nás by z jeho hry se spoustou driblérských kousků trenérští experti (vyznávající co nejkratší držení míče, hru jenom dopředu, tvrdost) radost neměli. Majitelé nejbohatších evropských klubů mají jiný názor. Člověk se někdy diví, že se neporadí u českých dogmatických fotbalových vševědů, pro které je vrcholem fotbalu hra bývalého Dortmundu (s tehdejším trenérem Kloppem). Naši experti se bývalým Dortmundem inspirovali, jenom hru "vynalézavě" oprostili od techniky potřebné pro hraní takového fotbalu.

Je divné, paní radová, že Joao Felix, když chce zpracovat míč nebo se míče chce rychle zbavit, přihrát, tak to dělá rychleji než čeští hráči.

(Joao Felix dnes na Novinkách.cz v úseku Sport.cz, název článku : "Zázračný mladík uchvátil giganty. Bude stát skoro dvě miliardy.")

Parádní trestňák Stancia

Hezky do horního rohu branky.  Stanciu je rumunský reprezentant ve Spartě. Tvrdošíjní čeští trenéři se drží nějaké neznámé úmluvy, že zuby nehty budou bránit vstupu dynamické (i statické) míčové techniky (v současném pojetí - tedy podle potřeb současného fotbalu) do našeho fotbalu. Fotbal podle těchto expertů nesmí být krásný, emoce vzbuzující, musí být udřený, nepřekvapivý, taktický, bez fantazie, hraný disciplinovanými nedodělanými fotbalisty, kterým chybí jedna důležitá součást přípravy. Technika průměrné, nebo vyšší evropské úrovně. Podle mých informací jsou tak připravováni i malí fotbalisté. Na rychlostní, taktický fotbal s agresivním napadáním bez dostatečné technické přípravy. Tedy na naivní honičku, jakou hrají začátečníci, jakou jsem hrál v mládí, dokud jsem nezačal více chápat fotbal. Rozdíl mezi dnešní honičkou řízenou trenéry a honičkou z mého mládí je jenom v tom, že trenérská honička je okořeněna taktikou a potřebnou kondiční přípravou. Taktika a kondice jsou veledůležitou součástí fotbalu a bylo tomu tak vždycky. Ale bez zažité účelné a současně krásné techniky je to málo. Z čehož vyplývá co? To, co nikomu zřejmě v našem fotbalu nevadí : daleko menší peníze z prodeje hráčů do Evropy. Divím se, že vůbec někdo naše hráče ještě kupuje (mimo brankářů!). Zřejmě hoši mají dobrou pověst jako spolehliví vysedávači na náhradnických lavičkách, kam po bombastickém uvítání v klubu po čase usedají a svědomitě lavičky nahřívají a nahřívají. Je rozdíl zahřívat zodpovědně lavičku u nás a nebo třeba v Itálii. Italové si zahřívání lavičky více cení a dají to patřičně najevo od našich ligových skrblíků.  

   

Velké vítězství pravdy a lásky v Kančí Lhotě

Díky demokratickým silám v Kančí Lhotě se dnes konečně dovídáme, jak to bylo doopravdy s perníkovou chaloupkou. Takže : v lese za Kančí Lhotou žila stará hodná čarodějnice, která příkladně pečovala o svoji perníkovou chaloupku. Jednou se jeden tatínek v Kančí Lhotě rozhodl, že ty dva svoje spratky, Jeníčka a Mařenku, které mu vrátili zoufalí vychovatelé z polepšovny, zaveze do hlubokého lesa a nechá je tam, ať si poradí sami. Jeníček vylezl na strom, jak je zvykem v neznámém hlubokém lese. Světlo výbojky u babiččiny chaloupky se nedalo přehlédnout. Babička byla vyznavačkou ekologicky čisté energie, takže si proud vyráběla malou vodní elektrárnou. Jakmile povedené děti dorazily k chaloupce, ihned se daly do konzumace perníčku. "I jen si dopřejte, děti, za chvíli tu budou strážníci. Ti vám žádný perníček nedají, ti nejsou žádná charita," řekla moudrá babička čarodějnice a vypnula svou vysílačku, kterou si udělala podle návodů Ládi Hrušky a která se dala používat také jako mixér, nebo příruční cukrářská nýtovačka na fixaci perníčků na chaloupce.       

Proč nám vyprávěli neúplné pohádky?

Proč vybírali tak, jako to dělá dnes ČT24, jenom tu část, kterou se můžeme podle nich dovědět a zbytek jsme  podle nich nepotřebovali znát?

Např. taková pohádka Tři zlaté vlasy děda Vševěda. Řekl vám někdo někdy, že děd Vševěd měl bratra děda Nicnevěda? Takže jistě nevíte, že děd Nicnevěd měl na hlavě bohatou čupřinu a vždycky se na rozdíl od bratra vyspal dosyta. Když nic nevěděl, matka jej nemusela budit vytrháváním vlasů. Můžete mi někdo vysvětlit, proč takovou prkotinu před námi tajili? 

Z krušného života Josefa Náhlovského

Jak včera sdělil Karel Šíp v TV pořadu Všechnopárty, kdysi mu řekl sám Josef Náhlovský, že už jeho příchod na svět prý stal zato : "Ihned po porodu ho prý vyhodili do kýblu, protože si mysleli, že je to placenta!"

Viděl jsem jenom část záznamu

Část záznamu utkání Slavia - Karviná. Zoufalý fotbal. Nedívatelný, těžká, blbá, nesmyslná, netechnická práce. Neuvěřitelné nedostatky prvoligových hráčů v práci s míčem. Pro koho se to vlastně hraje? Spousta záchranných vysokých odkopů nazdařbůh. Za tu chvíli, co jsem se díval, projevili kreativitu jenom Stoch a Hušbauer. Mezi kvalitním fotbalem a neustálým zoufalým bojem o míč (kvůli mizerným přihrávkám a nezažitému kombinačnímu stylu) je obrovský rozdíl. Kdo ty hráče vychovával v dětství? Proč si dnes takoví hráči neumějí poradit s těsným bráněním? Neumějí driblovat, neumějí přesné, přímé, nepokroucené přihrávky po zemi. Přihrát po zemi znamená, že míč neletí chvíli po zemi, chvílemi nenadskakuje, nekroutí ho nesmyslná, chybná faleš. Přihrát po zemi znamená čáru přímou jako od pravítka, míč se drží země jakoby přitláčený. Přihrávající hráč respektuje potřeby spoluhráče razancí přihrávek, reakcí na pohyb spoluhráče. V Lize mistrů to ukazují běžně hráči Manchesteru City. Zvládnutí přihrávek po zemi v různých situacích je dávno známým požadavkem dobrého fotbalu.

Naučit se tak kopat do míče není problém. Začíná se tréninkem na odrazové stěně, čímž se získá cit pro míč v obou nohách. Je třeba kopat do míče různými částmi nohou, klopit, nakrucovat nohy, atd. Naučit se přesnému, rychlému odesílání přesných přihrávek. Rychlá výměna míčů závisí na přesných, překvapivých přihrávkách po zemi, aby soupeř neměl čas zasáhnout. Viz Barcelona, Real, Manchester City. Přesnost, přímočarost přihrávek se např. učí a kontroluje na bílých postranních a jiných čarách na hřišti. Dá se to naučit dost rychle, pokud se zvládne blesková kopací technika na trenažéru (odrazové stěně). Kopat do balonu jako v Čechách by mělo být trestné, alespoň u profíků. Myslím tím zvedání míče v situaci, kdy je to nesmyslné. Stejně tak jako neposílání míče patřičně vzduchem, vyžaduje-li to situace. Kdyby si Barcelona posílala míče tak jako v naší lize, tak by o ní nikdo nevěděl. Bojovala by stále o neustále ztrácené míče - tak jako v naší lize. Na co se dívají naši tzv. experti, když je v TV Barcelona? To přihrávací umění Barcelony není hráčům Barcelony vrozené, to je naučené. Pokud máte oči, kterýma se umíte dívat, jistě jste si všimli, že Suárez i Neymar měli po příchodu do Barcelony problémy s pochopením přihrávkového systému mužstva, museli se to učit, protože přihrávkový systém Barcelony je daleko "košatější" než všude jinde, kde dříve hráli.

Pochopitelně existují jiná špičková pojetí (Liverpool, Paris SG, Bayern, Real, atd.), ale všechno je založeno na vysoké přesnosti práce s míčem v jakýchkoliv rychlostech a situacích. Hráči těchto mužstev se s takovými dovednostmi nenarodili, byli tomu naučeni a také se toho hodně naučili sami.      

Píše se rok 2045

A v jedné blíže neurčené zemi se s překvapením zjišťuje, že zemi řídí vláda homosexuálů a lesbiček. V parlamentu bojují konzervativní homosexuálové a lesbičky s liberálními homosexuály a lesbičkami. Marné jsou demonstrace zoufalých heterosexuálů, čerstvě šťastně zamilovaný homosexuální prezident jim vzkázal, že na ulici se politika nedělá. Ulice prý nerozhoduje, rozhodují výsledky voleb. Deset heterosexuálních aktivistek napadlo nepřipraveného prezidenta exhibicí s odhalenými obrovitými, silikonovými ňadry. Až po kolena, doopravdy, čestné pionýrské!

To nebyl fotbal, to byl hokej

Evropská liga, čtvrtfinále : Marseille - Lipsko 5:2
Buďto si hoši spletli fotbal s hokejem a hráli to bez bruslí a bez hokejek a hráli to na plné pecky po devadesát minut bez hokejového střídání, anebo to byla francouzská pomsta za 2. světovou válku, za tehdejší neslaný, nemastný výkon francouzské armády. Panebože, to byl fofr! A ten Payetův gól, ten byl ve stylu Pavla Nedvěda! Tak nějak "Grande Paolo" pálil v Juventusu a nejednou.

Heslo na záď vozu, které nepotěší feministky

Jsem pod pantoflem, ale léčím se. (Pokud povezete tchýni semetriku, takovou jakou byla Helena Růžičková ve "Slunci, senu, jahodách", tak Vám to cestující v jiných autech i uvěří. Nezapomeňte po přistání nápis ihned sundat.)

Mám takový pocit

Mám takový pocit, že současné vedení města a rada města mimořádně výkonně pracují. Když se sami nedokážou pochválit, musím to udělat za ně. Asi si koupím klobouk, abych ho mohl smeknout.

Bizon z Baskervillu (anonymně anonymní anonym).

Koumák Franta

Franta, když je se svým psem na své zahradě a přijde-li na jeho psa potřeba vyprázdnit se, tak se Franta po vyprázdnění rozhlédne, zda to nikdo neviděl. Pokud to nikdo neviděl, tak hromádku na své zahradě neuklidí.

Prostě, co se na ulici naučíš, doma jako když najdeš. Zvyk je zvyk. Zvyk je železná, barokním ornamentem zdobená mikina, jak říkají a čímž se řídí sečtělí, sami sebe obdivující voliči jednoho politického dinosaura s rodokmenem. 

Z mudrosloví diskutérského internetového lidu českého

"Prase je prase, i když mluví třeba latinsky." (Z Parlamentních listů z diskuze týkající se chování syna baviče P. Novotného.)

Už jste četli nebo slyšeli slovní spojení "splaškový sluníčkář"?

Pozor! Dnes vyšel deník Sport s přílohou Coach

V Coachi je také rozhovor s finským trenérem M. Yrjövuori, který byl osobním trenérem Kobe Bryanta z NBA a dalších hvězd z NBA a NHL. Asi to je tak, že Coach vychází vždy v první úterý v měsíci. A Coach stojí zato si sehnat. Takže dnes do večera v dnešním Sportu!

Panenko skákavá!

Příspěvek diskutérky na internetovém deníku ePortál.cz : "Česká televize lže, i když je vypnutá!"

Milé kosmonoské děti, něco o tom, co Vám trestuhodně ve škole neřekli

Ve vrchu Baba, v jeho krasových jeskyních žije vzácná sladkovodní lachtaň. V noci vycházejí lachtaně z jeskyní a podbabským okolím se nese táhlé, dojímavé volání lachtanic - něco jako : "Šest peněz, šest peněz!" Na to lachtaňáci odpovídají "mužným" : "Osm peněz, osm peněz!"

Myslivcům i pytlákům (sedícím na jejich oblíbených, oboustranně respektovaných posedech) prý z toho, jak uvádějí ve svých webech, naskakuje husí kůže. Jenom pytlákovi Říhovi, zarytému, ješitnému individualistovi, prý naskakuje kůže třicetiletého krokodýla nilského. Prý plus minus jeden rok!

Tak se ,milé děti, dobře učte, aby z Vás rodiče a paní Merkelová, pan Soros a pan Juncker (z Bruselu) měli radost.