Arsenal hrál v utkání s Atléticem Madrid fotbal českých hráčů a trenérů. Takové vcítění do našeho fotbalu anglickým mužstvem jsem ještě nezažil a dá-li pánbůh, už nikdy nezažiji. To nemělo chybu, paní radová! Mizerné přihrávky, pomalé, pro soupeře nebezpečíprosté rozehrávání míče zadáky na polovině Arsenálu. Zadáci gentlemansky čekali až se všichni hráči Atlética v poklidu vrátí pěšky na svou polovinu a dostatečně zahustí prostor ve vápně a před vápnem. A v neposlední řadě nelze zapomenout na poslední minuty utkání, kdy zadáci prokázali železné nervy a nenechali se vyprovokovat k nějaké překvapivé akci, kterou by zklamali svého soupeře, který hrál jenom v deseti. To je na nějakou cenu Fair play.
Také vodění míče a starty s míčem, který často ulétl při explozivním startu až na nohy soupeře a roztomile naivní pokusy o driblink, se kterým chtěli chlapci z Arsenalu překonat jednu z nejlepších a nejnepříjemnějších obran na světě, jistě potěší naše ligové trenéry, kteří asi s potěšením zavolají z otevřeného okna do noční ulice : "Nejsme už sami, kdo buduje nové zítřky. Arsenale, jsme s vámi. Buďte s námi!"
"Howghinčinky malilinký," jak volají malí indiáni, což kdysi s údivem sdělil Mikoláš Aleš z New Orleansu do New Yorku v dopise zaslaném potrubní poštou konsternovanému Antonínovi Dvořákovi, který poté přehrál dopis na houslích manželce a domestikovanému indiánskému stopaři Františkovi Ferdinandovi d'Este.
A tož - spánembohem, dobrou noc. A nezapomeňte : Pravda zvítězí. Až se Česká televize přestane stydět jako panna a začne mluvit pravdu. Se Stakorami na věčné časy a nikdy jinak.
