Existuje minimalistická architektura. Proč by nemohla existovat minimalistická pomazánka?
Stačí 250 gramů tvarohu, trocha cikánského kečupu a trošička soli. Tvaroh se důkladně promíchá s kečupem a pak se přidá opatrně sůl. Před přidáním soli ochutnejte pomazánku a pak opatrně sůl přidejte.
Solí se jenom tak, aby sůl nebyla téměř poznat. Správně přidanou solí nezhořkne jídlo, ale zesílí se chuť jídla. A ještě jedna důležitá informace: pomazánku míchejte vždy v dostatečně velké nádobě. Tento objev, který se pokusím patentovat nejméně v pěti nejvyspělejších zemích světa, jsem objevil až po sedmdesáti létech života. Předtím jsem vždy používal nádoby, které měly objem skoro tentýž jako použité potraviny. A aby to nevylétávalo z nádoby, míchal jsem opatrně a nedůkladně. Takže míchaný produkt byl barevně nestejný a chuťově nesjednocený.
Všimli jste si, že televizní kuchaři, pokud míchají rukou, zatočí v míse třikrát až čtyřikrát lžící a prý hotovo? Stejně pozoruhodné je, jakými obrovskými dávkami mletého koření ze svých obřích mlýnků na koření a sůl ochutí připravované jídlo. Začínám mít dojem, že v těch mlýncích mají velké množství nikde neuváděného, utajovaného potravinářského placeba! Čímž by přispívali k lepšímu zdravotnímu stavu populace. To by nenapadlo snad ani švédskou Grétu, mamma mia.
Až budu mít čas, napíšu, kam můžete bezpečně schovávat své pracně zhotovené dobroty před věčně hladovými příslušníky své rodiny, především před nedůvěřivými manželkami, které Vás sledují, i když spí.
Například, když chcete něco dobrého schovat a nepáchne to jako romadur nebo vyzrálé tvarůžky, schovejte to do skříně manželky. Pokud to po čtvrt roce nevypochoduje samo ze skříně, tak na to nepřijde, i když bude - jako vždycky - vědět, že něco tajíte.
