V podvečer jsem ucítil na dvoře hnusný zápach neznámého druhu. Trochu připomínal zápach dobře uleželého kočičího trusu. Tfuj! Tfuj! A ještě jednou tfuj! Kdysi v dětství jsem měl tu čest pocítit tchoří zápach.
Musím uznat, že tchoř to skutečně "umí". Právě mi napadlo, zda to včera nebyl tchoř - dorostenec. Také bioplynová stanice dokáže nebýt pozadu - v některých situacích.
Asi po půl hodině zápach zmizel. Takže to zaručeně nebyla stájová močůvka, která, je-li kvalitní, dokáže aromatizovat, a to bezplatně, úctyhodný kus periferie Kosmonos. Ovšem, to už je profi aromatizace, takže trvání aromatu je vždy delší, ale domorodcům na periferii je tak nějak bližší, tak nějak našinec si uvědomí, kam patří, kde je jeho domovina a co jej spojuje - napříč věky - s předky.
