Ty dva pochmurné domy v šeru přicházejícího večera procházely zřejmě rekonstrukcí. Kolem domů byly výkopy a hromady suti. Ze vchodu jednoho domu vyšla nevysoká starší paní, asi tak šedesátiletá, v tmavě šedém zimním kabátě a dala se se mnou do hovoru o stavu domů. Měla příjemný hlas a mírný úsměv. Pak zamířila k chodníku vedoucímu podél márnice a mateřské školky ke Canabě.
Někdo z neznámých postávajících občanů se mě zeptal, co mi řekla královna!!! Podíval jsem se za paní na chodníku spěchající drobnými kroky a teprve tehdy jsem ji poznal, Alžbětu II.
Pak jsem se otočil k domům, ke kterým přicházel z Třebízského ulice zachmuřený Petr Haničinec, přítel "ženy za pultem" Jiřiny Švorcové! Něco jsem mu řekl k domům a on něco krátkého řekl a bylo vidět, že nemá čas. Vešel do jednoho domu. A pak už z domu nevyšel. Chvíli jsem tam ještě postával a vtom jsem se probudil.
