Podle výzkumu některé naší vysoké školy musí být větrání puštěno i po skončení léčebné, vyučovací, tělocvičné i další činnosti. Protože jsem se nějaký čas živil i obsluhou VZT, vím, že celodenní (dvacetičtyřhodinové) provozování VZT se vedoucím pracovníkům zrovna nemusí líbit. Zrovna tak jim nejde pod vousy, pokud vousy mají, výměna filtrů ve správnou dobu. U filtrů je zajímavé, že se nejen zanášejí, ale také že se musí dodržovat předepsaná kvalita filtrů, takže se nemohou při výměně nahrazovat levnějšími filtry. Filtry se navrhují podle prostředí. Dobrá zpráva : pro VZT naší školy zaručeně nebudou navrženy filtry pro nukleární výzkumné ústavy, nebo filtry pro superčisté operační sály (s nejvyššími nároky ve zdravotnictví). To by bylo lacinější větrat okny - i v zimě - s vypnutou VZT.
VZT, kterou jsem obsluhoval, měla dvoustupňové provozování a ohřev příchozího venkovního vzduchu procházejícího přes rekuperátor do teplovodního ohřívače(výměníku), kde se vzduch (předehřátý rekuperátorem) ohříval na potřebnou teplotu. Když v zimě nějaké dobračisko zapnulo - v budově zapínanou - přes noc vypnutou VZT rovnou na 2. stupeň, místo na první, vzduchotechnika vypadla a měl jsem hodinu, až hodinu a půl postaráno o zábavu. Setsakrapes, promiňte. Já jsem to nezkonstruoval, já jsem to jenom odskákal. Po létech jsem navštívil tuto VZT a s překvapením jsem se dověděl, že teplovodní výměník byl nahrazen elektrickým ohřívačem venkovního vzduchu. Rekuperátor předehřevu vzduchu pochopitelně zůstal. Takže už nehrozilo riziko, že by teplovodní ohřívač mohl zamrznout a popraskat třeba. Byl sice hlídán čidlem teploty vzduchu, ale já jsem musel riskovat a dělat riskantní věci s čidlem, obtokovými klapkami, atd. Nebudu psát, kde jsem pracoval, ale sdělím tolik, že ta TZV musela pracovat, bylo vyloučeno, že bude mimo provoz. Protože mě řídili techničtí diletanti, tak bylo samozřejmé, že tomu tam všichni mimo mne rozuměli, jenom ten blbec od VZT z toho dělal vědu. Promiňte, omlouvám se : setsakrapes na desátou!
Dvoustupňový systém byl zvolen proto, že v noci, nebo po skončení činnosti ve větraných prostorech se přepínala vzduchotechnika z druhého stupně na první stupeň. Takže se tím snížilo množství vzduchu vháněného do větraných prostorů a snížily se tím náklady na ohřívání, nebo chlazení vzduchu zvenčí.
Podle odborníků zkoumajících spokojenost bakterií ve VZT systému se nejvíce bakteriím líbí ve VZT v noci při vypnutých ventilátorech. To se holky prý v systému množí a množí, a to, čím jim ve dne puštěná VZT ublížila, se snaží nahradit zvýšenou pílí.
To, co zde píšu, nemusí dnes už platit, mašiny mohou být jinak konstruovány a možná se už na to našla vhodná řešení, méně nákladná. Až najdu odborný časopis (nepříliš starý), ve kterém jsem našel informace z výzkumu bakteriálního a virového zatížení VZT, napíšu víc.
Další problémy na VZT, kterou jsem obsluhoval :
1. Zničený drahý švýcarský vyvíječ páry pro zvlhčování (venkovního) vzduchu vháněného do systému při nízké vlhkosti vzduchu, zjištěné čidly. Voda do elektrického vyvíječe byla upravována tzv. magnetickým "změkčovačem", který neodstraňuje vápník, ani hořčík z vody jako jiné typy upravovačů vody. Tzv."magnet" pracuje na fyzikálním principu, zatímco jiné způsoby pracují na chemickém principu.
Nevím, jak je to dnes s magnet. úpravou, tehdy jsem zjistil z tisku, že ve stojící vodě se fyzikální účinek snižuje a voda se vrací do dřívějšího stavu. Tzn. nánosy a kaly ve vodě. Zničená elektroda. Zvlhčování stejně téměř nebylo potřeba, protože vlhkost během roku byla dostatečná nebo vyšší. Už si nevzpomínám, ale někde v mašinách musel být chladič vzduchu, a to za ohřívačem směrem do budovy. Nikdy před ohřívačem, pochopitelně.
2. Čistota filtrů se měřila, už nevím jak. Asi měřením tlaku před filtrem a za filtrem. Vzpomínám jenom, že při určitém zanesení čidla vypnula mašinu. Pak bylo možné asi nastavit jinou hodnotu, což nešlo do nekonečna, takže asi mašina začala stávkovat. Nevím už jistě.
3.Spálené motory ventilátorů, protože elektromontéři chybně nasadili při montáži nevhodné tzv. tepelné ochrany. Tzn. nasadili ochrany, které měly nejmenší hodnoty v ampérech větší, než udávala informace na štítku motoru. Při napínání klínového řemenu se může, pokud je ochrana správně nasazená a nastavená, bez obav napínat řemen, protože ochrana vypne včas motor, dříve než se motor začne přehřívat. Takže se utahuje s citem a ochrana není nastavena na maximum uvedené na štítku motoru, ale na poněkud menší hodnotu v ampérech.
Naopak pokud mistr světa v elektromontážích nasadí slabou ochranu s maximálním údajem nižším než na štítku motoru, tak motor vypíná předčasně a musí se uvolňovat napnutí klínového řemene, který pak - málo napnutý - vypadává z řemenice. Kvůli tomuto problému a dalším jsem se musel naučit spoustu věcí z oboru elektro, i když nejsem elektrikář. Nikdo z expertů to o vhodné velikosti a nastavování tepelných ochran nevěděl, až jsem jim to vysvětlil. Pak jako šlehnutím kouzelných vidlí si to všichni vzpomněli! Takže to předstírali, tu neznalost, chtěli mě zkoupat a spálené motory svést na mne, a to i se svým mistrem. Pak museli opravit (vyměnit) asi deset ochran. Přesto jsem našel ještě další mizerně nastavené, nebo nevhodné ochrany. To ovšem neznamená, že bych si jich (rošťáků) nevážil. Měli tvrdou práci a já jsem jim tu lopotu vůbec nezáviděl.
Takže ten, kdo to bude obsluhovat, musí být technicky vzdělán, nebo to musí být technik z městského úřadu, který bude kontrolovat práci obsluhy a nepřipustí odchylky od projektu při opravách nebo při montáži. Úpravu vody musí dělat spolehlivý člověk, který bude schopen obsluhovat změkčovací stanici tak, aby místo upravené vody nešla do systému tvrdá voda. Na veškeré práce na VZT musí být k dispozici výkresy, návody na obsluhu a bezpečnostní předpisy. Na zaškolení obsluhy nestačí den, ani týden. A musí to být někdo přesný, zodpovědný. Revizní technik elektro musí prověřit všechna zařízení, správné označení všech jističů, pojistek, tepelných ochran, proudových chráničů. To kvůli rychlému vypnutí při opravách, nehodách, úrazech, atd. Proudové chrániče : musí být správně použity. Nevím, jak dnes, ale kdysi jsem řešil problém s vypadáváním proudových chráničů u zářivek v důležitém prostoru. To místo bylo důležité i kvůli bezpečnosti práce. Nebylo možné obejít nebo odstranit chránič. To pracoviště muselo být hlídané i chráničem. V elektroprodejně v polích u Řepova jsem posbíral všechny možné letáky k chráničům a jeden z typů chráničů měl uvedenou odolnost proti startérům zářivek! A tento typ byl tím správným. Bylo to dávno, doufám, že se dnes nemýlím. Jo, a montáž tohoto chrániče jsem neprovedl, nechal jsem to spolehlivému elektrikáři. S tímto se nežertuje. Nikdy nevíte, zda někomu totálně neznalému nenapadne hrabat se v elektrice na stejném místě, jako jste se hrabali Vy nedávno předtím. Nikdo jej neuvidí, zato Vás vidělo několik desítek zaměstnanců, nešťastný, i když znalý psanče bez kvalifikačních papírů!
