Aby se dal hrát kvalitní soudobý fotbal, je třeba kvalitně trénovat. S tím jistě každý bude souhlasit. Pokud se však bude o tom diskutovat, tak se objeví spousta různých názorů. A některé budou takové, že by i za J. Žižky z Trocnova nevedly k úspěchům. Existují tréninkové postupy, které spolehlivě vedou k neúspěchům. Existují také postupy, které vycházejí z toho, jaký špičkový fotbal se dnes hraje a podle toho se hledají tréninkové metody. Pokud se metody neznají a trénuje se postaru, nelze očekávat, že se kvalita hry v utkáních zlepší. Také se pochopitelně nezlepší kvality hráčů.
Nechápu, jak je možné trénovat takové nesmysly, jako je obíhání (kličkování) kolem tyček postavených do přímé řady, s tyčkami stejně od sebe vzdálenými. Už jste někdy viděli v utkání nějakého hráče takhle procházet obranou soupeře? Již první, třeba "polodřevěný" obránce by mu ukopl míč při tak hloupě volené cestě v blízkosti soupeřových nohou. A to se trénuje u nás stále. Kdysi to bylo i v nějaké reklamě, ve které veselí hoši z 1.ligy nebo z naší reprezentace obíhali suverénně ty tyčky. Titíž hoši v utkáních s dobrými soupeři nedokážou driblovat, protože nácvik driblinku je něco jiného než běhání kolem tyček. Stejně naivní je třeba nácvik vrácení přihrávky přihrávajícímu a poté běh kupředu zakončený kotoulem. To se asi dodnes trénuje a asi jako za cara Mikuláše stojí čekatelé na přihrávku v řadě za sebou. Nebo trenér či asistent nahazují rukama míč hráči, který jej ze vzduchu vrací nohou nahazujícímu. Za Rakousko-Uherska to asi byla moderna vzbuzující údiv přihlížejících.
Takže: trénovat je třeba tak, aby hráč technicky, takticky stále rostl a nehrál s míčem stále stejně mizerně a zlepšoval se jenom kondičně, jak je těžko pochopitelným zvykem v Čechách a na Velké Moravě.
Napsal jsem: aby hráč technicky, takticky stále rostl. Stále rostl! To nebyla z mé strany roztržitost, nepozornost při psaní.
