Chodník na Canabu byl u těchto tří kaluží důkladně postříkán po celé šířce špinavou vodou, což znamená, že některá auta jezdí v takové blízkosti u chodníku, že chodec nemá šanci nikam uskočit, nebo utéct zpátky za zónu šoférské bezohlednosti, nebo utíkat kupředu ze zóny, jako jsem běhal dříve já. Ta auta přijíždějí od Canaby nebo z Bradlece (tedy po pravé straně). Možná tam probíhá soutěž, kdo nejvýše postříká plot zahrady márnice, nebo kdo nejdále dostříkne do zahrady.
Vodu v zatáčce odvádějí dva kanálky, kaluže jsou jako naschvál tři. Dva stávající kanálky nemají dostatečný průřez a asi mají malý spád od silnice ke žlabu u plotu a zřejmě je v nich listí a ani se neodvážím pomyslet na to, že by kanálky mohly mít opačný spád. Také prý naše pracující zajímá, zda dno žlabu není nevhodně vysoko. Také zda náhodou není dno kanálku výše než okraj vozovky.
Sakra, teď mě napadá: kdybych se tak staral o svou chatrč jako o obecní majetek, tak bych se nemusel každý den dívat, co zase upadlo. A v noci poslouchat, co to skřípe, vrže, praská.
A mimo téma jeden citát prý od A. Jiráska, což se mi ale nějak nepozdává: "Kůň ti na strom nevyleze, i když mu tam dáš koryto plné mrkve." (Hned si to poznamenám do svého intimního zápisníčku. Zápisníček mám v dobře utajené skrýši, ve které mám i kapesníček, do kterého jsem si utíral slzy, které mi tekly proudem, když jsem se ženil. Musel jsem se pak pod tvrdým psychickým nátlakem mojí ženy přiznat, proč jsem plakal: "Přišlo mi to líto, když jsem si představil, koho sis to vzala za muže. Když si představím, kolik stoprocentních mužů se o tebe mohlo ještě ucházet. Nikdy si to neodpustím.")
