Anglie porazila Němce. Bylo zajímavé vidět, jak se Němci snažili prohrát. Všimli jste si toho, jak hra nějakého mužstva signalizuje, že to skončí porážkou takového mužstva, dá-li pánbůh. Mezi signály o možné porážce patří pomalé zpracovávání přihrávek, neuspěchané odesílání přihrávek neobtížných, přihrávek do stran tam a zpět a nakonec brankářovi. Přihrávky často nikoliv po zemi, ale zbytečně vzduchem a navíc pomalé. Přihrávky prozrazující nejistotu, přihrávky připomínající trénink nějakého divizního mančaftu, navíc ospalého. Nikdo z dobře placených hráčů nebyl schopen strhnout ostatní. Dobře placené neosobnosti. Kdyby v mužstvu byl hráč jako byl Franz Beckenbauer, vynikající střední obránce, dříve vynikající rychlý, technický záložník, tak by hra dostala jinou dynamiku a nejistí hráči by ožili a začali by řádit. Beckenbauer uměl nahrávat přesně kamkoliv a adresovat přihrávky do prostorů, ze kterých bylo možné hrát ofenzivně, kupředu k brance soupeře, nikoliv hrát bezradně, nepřesně, naivně, bez přehledu. To, co hráli včera Němci, nebyl německý rychlý bojovný fotbal upomínající německý fotbal minulosti.
Fotbal připomínající lepší časy německého fotbalu hráli nedávno mladíci z německé "jedenadvacítky" na EURO U21. Tito mladíci EURO U21 vyhráli!
