V rozhovoru ve Sport Magazínu 17. května 2013 Jiří Štajner kromě spousty zábavných informací se také zmínil o trenéru mládeže p. Kruckém, který mu hodně dal. Spoustu jeho rad si pamatuje dodnes. Cituji : "Narážečka je nejlepší klička. Nebo - když neumíš hodit aut rukou přímo na nohu, jak pak dokážeš poslat míč na nohu spoluhráče nohou?" "Když někoho vidím," říká Štajner, "jak hodí aut spoluhráči do rozkroku, dal bych mu facku. My jsme pod panem Kruckým trénovali pořád narážečky."
Pokud jde o auty, vzpomínám, jak bývalý reprezentant Kováč, dnes Štajnerův spoluhráč v Liberci, v mezistátním utkání vrátil dobře hozený aut vhazujícímu spoluhráči nikoliv po zemi, ale nad hlavu a tak vysoko, že spoluhráč jen s nejvyšší námahou míč zachytil na hřišti. A to přesto, že nebyl tísněn, atakován a měl dostatek času. Podobné zhovadilosti vidím v naší lize stále. O čem ti tetovaní "bohové" přemýšlejí po tréninku ve volných chvílich? Kam se koukají jejich trenéři při zápasech, jak vyhodnocují videozáznamy? Proč tohle dopouštějí majitelé klubů? Spousta hráčů naší ligy potřebuje, aby s nimi trenéři pracovali individuálně, aby se u nich odstranily chyby, které se už měly odstranit v dětském věku! Je očividné, že trenéři ty chyby odstranit nedokážou. Kluby, i když nemají dost peněz, místo kvalitní individuální přípravy raději nakupují trochu vhodnější hráče. Každý český ligový hráč má větší potenciální cenu, než je jeho současná. Kluby přicházejí o obrovské peníze díky nezkušenosti majitelů a neefektivní práci trenérů.
Ti hráči jsou od dětství připravováni na hru v dospělosti. Ti hráči utratili za svůj fotbalový život spoustu času, spoustu hodin nikam nevedoucími tréninky! Tréninky spolehlivě udržujícími v průměrnosti!
