A díky tomu jsem viděl "nadzvukový" fotbal, který se tam hraje každý týden skoro celý rok. I v mužstvech na dolních místech tabulky hrají úžasní hráči. Proto i nejlepší mužstva mívají někdy problémy. Rozdíly mezi nejlepšími a zbytkem jsou ve větší překvapivosti, v orientaci ve velkých rychlostech, v chápání situace na hřišti, ve větším počtu chytrých řešení v lepších mužstvech díky většímu počtu tvůrčích hráčů.
V Anglii se hraje fotbal s hráči, kteří fotbal už umí. U nás se hraje ligový fotbal s hráči, kteří s evropským fotbalem teprve začínají a kteří se mu až do fotbalového důchodu nijak zvlášť úspěšně učí. No a pak jdou obětavě vypomáhat českému fotbalu, trénovat, předávat zkušenosti. A díky této výpomoci se podruhé podepíšou na úrovni českého fotbalu. Poprve - jako hráči, podruhé jako členové realizačních týmů. A náš fotbal se pak pohybuje kolem 48. místa ve světě.
První krok (z mnoha potřebných ku zlepšení našeho fotbalu) je zakázat výmluvy na nedostatek talentů. Chtít po klukovi z osmiletky, aby pochopil směřování současného fotbalu ve světě a podle toho individuálně trénoval, protože bez individuální přípravy (mimo klubové tréninky) nic dnes nedokáže, je totéž jako věřit, že budou objeveni živí mamuti.
