Bordeaux dokázalo po čtvrtečním zápase se Slavií remizovat v neděli s nejlepším francouzským mužstvem. Trenér Slavie Trpišovský po čtvrtečním utkání v Bordeaux (0:2) řekl, že ho soupeř překvapil tím, že byl rychlejší ve všech situacích a že hráči jeho mužstva ztratili mnoho míčů.
Myslím, že Matouška je ve Slavii škoda. Mohl sázet góly a přihrávat spoluhráčům na góly v Příbrami. Kdyby hrál ve čtvrtek na podhrotu, mohl uplatnit svou rychlost i na rychlé soupeře. To by mu ale musel někdo patřičně přihrávat. Mít v mužstvu takového hráče jako je Matoušek, znamená mít k němu vhodné přesné nahrávače. Pokud koupím Matouška nebo podobného vzácného brejkového hráče, musí se nacvičovat překvapivé, přesné přihrávky kupředu do volných prostorů. Navíc ve správný okamžik. Nepřihrávat mu do těla, nebo dokonce trefovat přihrávkami nohy soupeřů, jak je to zajímavým zvykem v české lize. Vypadá to jednoduše, jak jsem to zde napsal, ale vyžaduje to hodně práce na trénincích na osvojení potřebných dovedností.
V mládí jsem potkal jenom dva takové divochy, jako je Matoušek. Pokud jste jim nahráli do běhu, měli jste vystaráno. Nehořela za nimi sice tráva, ale pádili jako gepardi za kořistí. Stačilo jenom málo, poslat jim snadno zpracovatelnou přihrávku ve správný okamžik. Vzpomeňte si, jak v utkání proti Slovensku udělal Dočkal z "těžkotonážníka" Krmenčíka geparda. A byl z toho krásný gól.
Na Slovensku měli kdysi také pozoruhodného, dnes už zapomenutého "geparda". Jmenoval se Masrna, hrál v Trnavě v době Adamce, Dobiáše a Kuny. To byl teda gepard! Ten utekl každému, možná i svému stínu. Ten by snad utekl i Usainu Boltovi. Hrál na pravém křídle a měl jenom pár drobných nedostatků. Např. neuměl přihrát, neuměl driblovat, neuměl dávat góly. A nechápal fotbal. Masrna byl fantastický běžec, který to měl od pána boha. Jeho běh byl na pohled snadný, jako by mu stačila na dlouhý únik trocha energie. Rozběhl se a téměř ihned měl náskok snad deset metrů.
