Včera večer jsem četl vzpomínku H. Siegla na příchod mladíčka P. Nedvěda do Sparty v 90. létech. Pavel nebyl prý nějak mimořádně výrazný, nevypadal na to, že to dotáhne až tak daleko. Po trénincích chodil ještě s Horstem a dalšími trénovat různé věci. Pavel prý hodně trénoval běh s míčem ze středového kruhu k vápnu, kde vystřelil na bránu.
Siegl na to vzpomněl, protože Nedvěd (už v Juventusu) použil toto v utkání Ligy mistrů s Realem Madrid, utekl slavnému střednímu obránci Realu Hierovi a zakončil nechytatelnou bombou do brány.
A nyní moje vzpomínka : Jako dorostenec jsem utekl na velké vápno i s míčem a nikým netísněn jsem vypálil pět metrů mimo bránu a čtyři metry vysoko. Ještě dnes si vzpomenu na to, jak jsem se těšil na to, jak bude asi dvacet diváků řvát nadšením nad mou gólovou bombou. Při dnešních zkušenostech to mohu vyhodnotit, proč jsem to nezvládl. Tehdy jsem si hodně věřil, i když jsem na to vlastně vůbec neměl. Neměl jsem zkušenosti, neměl jsem trenéra, který by mě naučil, co by bylo třeba. Nikdo mi neřekl, že výborní fotbalisté to nemají od pána boha, ale stejně jako houslisté musí stále cvičit a cvičit. Jenom kopání trestňáků a kopání volejů, halfvolejů a střelba nůžkami (z místa ve středu čáry velkého vápna) nestačí na přípravu pro zápasy.
Dnes vím, že jakákoliv fotbalová činnost se musí trénovat v dostatečném počtu opakování a správným způsobem. Naučím-li se např. kličkovat, neznamená to, že budu kopat přesné rohy.
Takže dnes bych ten únik s vystřelením na bránu trénoval tak, že bych akci rozdělil na detaily:
1.) Běh s míčem na vzdálenost - 30 až 50 metrů
2.) Střelbu na bránu z krátkých náběhů z různých míst a také z velkého vápna
3.) Střelbu z různých míst velkého vápna po dlouhých bězích s míčem
Běh bych se nejdříve snažil zrychlit běháním sprintů do kopce nebo nějakou vhodnou jinou metodou.
Naučil bych se přesné práci s míčem (oběma nohama) na odrazové zdi. Na zdi bych se také naučil držet míč vždy při zemi při vedení míče. Poté bych trénoval vedení míče od malých rychlostí až po nejvyšší po zvládnutí míče ve vysokých rychlostech. Běhal bych pro přesné vedení míče v blízkosti postranní čáry. Nakonec bych si kontroloval přesnost vedení míče během s míčem přímo po postranní čáře. Míč by mi nesměl odskakovat nebo nadskakovat ani v nejvyšších rychlostech, jako odskakuje a nadskakuje ligovým plejérům. Míč musí klouzat vždy po zemi a musí být vždy pokopáván před nohama na vzdálenost podle rozhodnutí hráče, nikoliv podle rozmarů míče.
Střelba na bránu z pohybu se trénuje pomocí odrazové stěny. Přiběhne se s míčem třeba na značku, která je vzdálená 10 m od brány. Ke značce se přiběhne třeba ze vzdálenosti 8 m a vypálí se na branku vyznačenou na zdi. Nebo se na zdi vyznačí terče v různých výškách a ty se trefují v pohybu od nejmenších po největší rychlosti. Postupně se přechází na větší běžecké vzdálenosti od brány (zdi), třeba až na 50 m. A střílí se pak třeba z velkého vápna. Začíná se v malých vzdálenostech kvůli zvládnutí přesnosti střelby, správnému zásahu míče vhodným místem nohy. A nestřílí se jenom ze středu čáry vápna, ale z různých míst na čáře velkého vápna.
Takže, aby se dalo střílet s vůbec nějakou úspěšností v zápase, je třeba mnohokrát toto opakovaně trénovat. Napodobit co nejvíce zápasové podmínky. Získat větší jistotu a zkušenost. Přesto je zápas přes veškeré tréninkové snahy jiný, dobrý trénink je ale nezbytný. Stejně jako v tenise nebo v hokeji.
