Jde starší paní po ulici s velkou taškou nebo balíčkem. Přiběhne k ní nepřízpůsobivý mladík, žduchne do paní a vytrhne jí tašku a prchá. K paní přiběhne soucitný muž, něco paní řekne a rozběhne se za lumpem. Lumpa doběhne, vytrhne mu tašku či balíček a vrátí se k paní. Paní převezme tašku od statečného občana a poodejde od odvážného muže několik metrů a vhodí tašku do nějakého elegantního,vkusného kontejneru a odchází. Nebojsa to vše vidí a pak ohromen mlčky stojí.
Pak mi došlo s velkým zpožděním, že je to hraná scénka pouličních videoherců o statečném občanovi, který bez váhání riskoval své zdraví při záchraně tašky s odpadky, které stará paní nesla do nejbližšího kontejneru na komunální odpad v její ulici!
Vzpomněl jsem si na půvabnou scénku v jedné nemocnici. Stál jsem na chodbě a diskutoval se zřízencem. Do chodby vešel jeden veledůležitý lékař, velmi se sebou spokojený, a šel k výtahu, který právě přijížděl do stanice. Výtah zastavil a někdo ve výtahu naléhavě bušil do dveří. Lékař neváhal a otevřel dveře člověku zřejmě v nouzi. Z výtahu vyplula mladá mazaná zdravotnice s prázdnýma rukama a řekla s líbezným úsměvem: "Děkuju!" a pokračovala, jakoby se nechumelilo dál do chodby.
Doktor koukal nevěřícně za sestrou a my se zřízencem jsme koukali také. Tento nápad s výtahem jsem pak provozoval ve vhodných situacích, jenom jsem jej poněkud vylepšil. Když jsem viděl, že někdo známý čeká na výtah, tak jsem zabušil zoufale v kabině na dveře. Jakmile mi soucitná osoba otevřela dveře, vyšel jsem z kabiny a záchranci vděčně řekl: "Děkuju, právě jsi mi zachránil život!"
