Z černé kroniky v Kančí Lhotě

Václav Novák vstoupil i přes varování svého otce a ženatých spoluobčanů do stavu manželského.

Zpráva o blížících se obecních volbách v Kančí Lhotě

Jako vždy předtím nepodceňujeme obecní volby a již nyní jim věnujeme mimořádnou pozornost. Hlavním nosným tématem budou vlaštovky. Všichni víme, že z oblohy nad naší obcí zmizely vlaštovky. Kandidáti všech stran, kteří se dříve nikdy neshodli na ničem, dnes společně prohlašují, že každý občan má mít nejen svého strážníka a úředníka, ale také jednu nebo více vlaštovek. Nebe nad Kančí Lhotou se proto i v zimě hemží motorovými vlaštovkami, u kterých mechanici jednotlivých stran nezapomněli nahradit letní olej zimním.

Každý kandidát vychází na ulici jen s kapsami plnými papírových vlaštovek. Takže občané si mohou vybrat mezi modrými, černými, červenými a oranžovými vlaštovkami. Také zájemci o vlaštovky s čírem na roztomilých hlavičkách nepřijdou zkrátka. A když vlaštovičky dojdou, každý z našich místních kandidátů vytáhne z kapsy bloček a vlaštovku čiperku nakreslí i s osobním věnováním. Malý Mireček Kalousů, který v posledních obecních volbách nasbíral nejvíce kreslených trautenberků, má už nyní nejrozsáhlejší sbírku mluvících vlaštoviček s čírem a na vánoce mu tatínek slíbil animovanou pohádku o ospinkané vlaštovičce s malilinkým hraběcím erbem na prdelce.       

 

Cituji z televize z vysílání pro děti

"Modré šmouly nemám rád! Bože, jak já nemám rád ty modré trpaslíky!" (TV Barrandov vždy v 19.35 hod.)

Můj nesplněný sen

Protože jsem nikdy nebyl vedoucím pracovníkem, nemohl jsem si splnit svůj velký sen. Představoval jsem si, jak bych své podřízené potěšil svými vánočními dárky. Své podřízené bych si nekupoval přepychovými dárky nebo obálkami s přehnanými vánočními prémiemi. Můj dárek by byl nepřemrštěný a moje sekretářka by jej předávala (jistě radostně očekávajícím pracovníkům) v obálkách. Každý zaměstnanec by v obálce našel můj fotoportrét s věnováním a poděkováním za výjimečně dobrou práci pod mým, vpravdě otcovským vedením. Každé foto by bylo z úsporných důvodů na papíru běžně používaném v tiskárnách.

Moje sekretářka by pak mně svěřené pracanty upozornila, že právě nemám hodně práce, takže pokud by někdo chtěl poděkovat za vkusný dárek, tak má možnost.

       

Vrba za hřbitovem

U severní strany kosmonoského hřbitova je zahrádkářská kolonie. V kolonii obětaví zahrádkáři pěstují v potu tváře svou olověnou zeleninu a své olověné ovoce a dýchají přitom polétavý mikroprach z automobilových výfuků ze silnice na Chudoplesy. Tento článek se ale netýká kosmonoských mistrů vysokých sklizní, kteří dokazují, že člověk, kterému není líto pohybu v přírodě po celý rok, může žít nezdravě zdravě.

Totiž - vedle kolonie se nachází louka s vrbinou. Kdykoliv jdu okolo, zamířím k jedné, dávno vyhlédnuté, vhodné vrbě a řeknu do ní statečně, bez servítků a bez obalu všechno, co mě tíží v Kosmonosech a v naší zemi. Netvrdím, že na tom mám nějaký podíl, ale této vrbě poslední léta začalo listí opadávat o měsíc dříve.   

Statistika

Podle statistiky každý občan České republiky vypije za rok 288 velkých piv. Takže, protože pivo skoro nepiju, nějaký neznámý občan naší republiky vypije nejen 288 velkých piv za sebe, ale také obětavě dalších 288 piv za mne. Ptám se, kdo je ten ohleduplný člověk, který si huntuje játra za mne? Nikdy mu to nezapomenu.

Informace z letáku

Přestože nehrozí nebezpečí, před použitím našeho rumu sepište závěť a informujte se na ceny u pohřebních ústavů.

Upozornění

Každé použití mozku konzultujte s vaším lékařem.

1. liga

Byla učitelka a byla to místní 1. liga. Nádherná, jemná, elegantní. Dáma. Chodila občas do naší  kavárny a zavadila-li o mne zrakem, bylo to vždy jen na nejmenší možnou dobu, kterou věnujeme neznámým, nezajímavým lidem. Byl jsem mladý a jako každý mladý nezkušený trouba jsem měl o sobě velké mínění. Jednou, když zase přišla se svou kamarádkou, si sedla nikoliv zády ke mně, ale tak, že by na mne dobře viděla, kdyby se podívala nedopatřením přes kavárnu přímo na mne. Pochopitelně jsem na to nedopatření čekal. Když k němu došlo, ironicky jsem se usmál. Okamžitě oči odvrátila, ale po chvíli se znovu a pobouřeně podívala a již očima neuhnula. Stejně tak i já. Vpíjeli jsme se do sebe očima a ani jeden nehodlal skončit. Její oči začaly neuvěřitelně modřit a mně začal běhat mráz po zádech.

Nakonec jsme dokázali sklopit oči a už jsme se na sebe nepodívali. Když jsme se pak někde potkali, vždy jsme se ostýchavě, se zvláštní vážností pozdravili, ale nikdy jsme se spolu ani nezastavili, ani si něco více neřekli.

Můj starší, zkušenější přítel mi později řekl, že to je jeho oblíbená disciplína - milování očima. On to řekl ale ne tak slušně.         

Ambrož

Zítra má svátek Ambrož. Kosmonoští badatelé zatím nenašli vysvětlení pro větu z r. 1926 z pera Viléma Chrásta Podbabského, nacházející se v Deníku hospodáře na straně 68 ihned po nelichotivé zmínce o finančním úřadu :

"Na svatého Ambrože, nechoď, synku, na mrože."  

V Nymburku ...

V Nymburku si nepřejí, aby místní gymnasium neslo jméno Bohumila Hrabala. Protože se prý špatně učil a nežil příkladně. Student, který je předsedou tamního studentského parlamentu, prohlásil, že nikdy o Hrabalovi neslyšel!

Britské listy.cz o tom zveřejnily dva články - od pánů Cveka a Límana. Pan Líman z USA je příbuzný toho pana Límana z Nymburska ze Slavností sněženek, který vozil kozy na pastvu v americkém bouráku. Někdy kolem roku 1970 jsem ohromeně zíral v Boleslavi u zatáčky u tehdejší kavárny Centrum na americký "křižník silnic", který si to šinul neuspěchaně městem a z otevřeného kufru koukala zvědavá koza! Jak jsem se pak dověděl, koza i auto patřily boleslavskému občanovi, který se jmenoval - Líman! Tento p. Líman prý tehdy řekl nějakým zvědavým papalášům, když se ho ptali, proč má potomky zaměstnány jenom v pohostinství : "Žrát se musí za každého režimu!"

Zlý parlamentní Mikuláš

Zlý parlamentní Mikuláš, který donedávna chudým bral a nejbohatším neskrblicky dával (protože to slíbil svým voličům), se dnes rozčiloval v parlamentu.

Nemohu k tomu mlčet

Přestože Kosmonosy po léta zaostávají v choreografii slavnostního přestřihávání pásek, nenarazil jsem ani na náznak zájmu pokročit v tomto směru. Naopak v Kančí Lhotě dostalo přestřihávání pásek stupeň důležitosti 1A! Každý rok se díky úsporám najde v obecním rozpočtu potřebných 100 000.- na nácvik jedné z nejdůležitějších akcí v životě obce. Není pak divu, že ke každému slavnostnímu aktu se sjíždějí nevěřící diváci ze široka daleka.

Nevidím důvod, pro který by měli být občané Kosmonos a Horních Stakor ochuzováni o podobně hodnotné a popravdě vysoce kulturní zážitky. V našem obecním společenství je spousta jedinců (v tomto směru obdařených nesporným talentem), kteří by byli schopni, pokud se vytvoří náležité podmínky, stříhat pásky tak, že by se i po létech vzpomínalo s nepředstíraným dojetím.      

Kód k odpálení amerických raket s atom. bombami

Obsahoval jenom 8 (slovy osm) nul! Od roku 1962 do roku 1977. Nebyl jsem sám, kdo tehdy uvažoval o tom, že kvůli fanatickým neústupným moskevským bolševikům a nečekaným problémům s raketami, může nastat konec světa. Konec světa kvůli pitomému, tvrdošíjnému lpění party několika vedoucích blbů  na ideologii.

Informace o kódu pocházejí z dnešních Novinek.cz. 

Nevíte, co dát šéfovi k vánocům?

Pojistěte ho na blbost.