Protože jsem nikdy nebyl vedoucím pracovníkem, nemohl jsem si splnit svůj velký sen. Představoval jsem si, jak bych své podřízené potěšil svými vánočními dárky. Své podřízené bych si nekupoval přepychovými dárky nebo obálkami s přehnanými vánočními prémiemi. Můj dárek by byl nepřemrštěný a moje sekretářka by jej předávala (jistě radostně očekávajícím pracovníkům) v obálkách. Každý zaměstnanec by v obálce našel můj fotoportrét s věnováním a poděkováním za výjimečně dobrou práci pod mým, vpravdě otcovským vedením. Každé foto by bylo z úsporných důvodů na papíru běžně používaném v tiskárnách.
Moje sekretářka by pak mně svěřené pracanty upozornila, že právě nemám hodně práce, takže pokud by někdo chtěl poděkovat za vkusný dárek, tak má možnost.
