Odloženou židli od severní zdi hřbitova, která měla šanci stát se součástí koloritu severních Kosmonos, někdo buď v nestřeženém okamžiku odcizil, nebo necitové z rychlé roty odvezli. Byla již dříve součástí několikeré manipulace, byla povalena, byla posouvána podél zdi hřbitova, zřejmě na ni v noci usedali kolemjdoucí znavení poutníci, nebo zloději zajímající se o blízkou zahradní kolonii.
Čtenáři nevidí, že jsem po napsání výrazu "severních Kosmonos" povstal a jako skalní severokosmonoský vlastenec začal zpívat hymnu lidu severních Kosmonos neopomenuv přitom salutovat. Hymnu, doktore Petříčku, zpívám zčásti česky a zčásti v jazyku severokosmonoských prapředků - v jazyku pojizerských Gamomedů. Až bude čas, text hymny v obou jazycích zveřejním. Asi při slavných zářijových oslavách. Chci jen upozornit, že hymnu není dovoleno zpívat příslušníkům jihokosmonoských kmenů, potomkům příboleslavských Drbojedů. Měli k dispozici tisíce let na složení své hymny.
A nyní zpět ke hřbitovu. Po zmizení židle se objevil v keři u místa bývalého sběrného dvoru starý smeták. Autor instalace má zřejmě znalosti výtvarníka nebo architekta. Správně pochopil, že smeták rozměrově a barevně nemá na to, aby se stal dominantou prostoru bývalého sběrného dvoru. Proto jej geniálně téměř skryl ve větším keři. Chtěl bych zde poprosit diváky, aby nemanipulovali s dílem neznámého skromného Mistra. Vyznění díla by mohlo při neodborné manipulaci dopadnout jinak. Znalci by pak při interpretaci záměrů Mistra mohli dojít k závěrům, které by se neshodovaly s dosavadními Mistrovými tvůrčími výboji, s jeho těžkou cestou za hledáním vlastní osobité tvůrčí tváře.
