Diego Costa se do způsobu hry Španělů nehodil. Atlético Madrid hraje jiným způsobem - Costa je hráčem Atlética. Tiki-taka, španělský způsob hry dovedený Barcelonou na úžasnou úroveň, předpokládá, že všichni hráči se zapojí, všichni mají neustálý přehled o spoluhráčích, všichni ovládají vířivý, pro soupeře nepředvídatelný způsob přihrávek, všichni při ztrátě míče ihned napadají, všichni přesně, s malým počtem chyb nahrávají. Přihrávky jsou odvážné, v situacích, kdy se jiná mužstva něco podobného neodváží použít, v zahuštěném prostoru, kde se i těžko běhá, si hráči Barcelony úspěšně přihrávali. Byli přímo posedlí přihrávat si a driblovat tam, kde na to soupeři ani nepomysleli.
Tímto "barcelonským" způsobem nehrají třeba Real, Atlético, Valencia, na superúrovni ho ovládá jenom několik hráčů španělské reprezentace. Diego Costa jej neumí, jeho velké kvality jsou jinde. S tímto způsobem hry má v Barceloně problémy Neymar, který je vysoce úspěšný jiným způsobem hry. Tento způsob hry nesedí ani rodilému Španělovi Fabregasovi, který asi z Barcelony a ze Španělska odejde. O tomto přihrávkovém systému se dá napsat ještě spousta názorů. Velká evropská mužstva jej začala do určité míry také používat.
Na mistrovství světa je zatím nejúspěšnější způsob hry předváděný Němci, Chorvaty, Italy a Chilany. Používají ho také Angličani a Australané. Systém založený na vysoké rychlosti všech hráčů, přímočarosti, tvrdosti, výbušnosti, agresivitě, technice, urputnosti a kvalitních, bleskových protiútocích. U nás je hráčem, který by mohl takovým způsobem hrát asi jen Hloušek, pokud by se technicky zlepšil při angažmá v Německu.
V tomto stylu hry musí hráč nejen dosahovat velké rychlosti při krátkých sprintech, ale musí také být schopen vodit vysokou rychlostí kvalitně míč při dlouhých sprintech, při protiútocích. Objeví-li se díra v obraně soupeře, musí hráči okamžitě reagovat a dlouhými sprinty vytvořit podporu spoluhráči s míčem. Takový způsob hry předpokládá, že na rozdíl od českých ligových fotbalistů všichni hráči umějí přesně a bleskově přihrávat, že při dlouhém sprintu s míčem po křídle neztratí míč i bez ataku soupeřem, že jim míč při běhu neulítne díky malé "technické gramotnosti" za postranní čáru. A když už někdo metelí po křídle, sluší se k tomu ovládat v plném běhu i přesné přihrávky z křídelních prostorů. To se dá lehce naučit, musí se to ovšem učit potřebnými metodami. Nestačí tedy jenom to v tréninku procvičit jako jeden z bodů denního tréninkového plánu, musí se to perfektně naučit, a to všichni hráči mužstva. Možná i brankář. Když někdo není líný a je hráčem 1. ligy, tak se to se spoluhráči naučí třeba potají, pokud trenér vševěd - který by mohl radit i Mourinhovi - podceňuje dlouhé, vysokorychlostní sprinty s míčem podél postranních čar zakončené perfektním centrem do "vápna".
