Jsou dvě hodiny a dvacet minut po půlnoci,
sedím u stolu a píši Ti dopis,
na jazyku válím Bolehlav, ročník 2013.
Dálky volají s naléhavostí téměř bolestivou,
boty s toulavou orientací čekají na chodbě.
Má lásko, musím!
Vítr s vůní dobrodružství
vniká do pokoje.
Promiň, ale já na tu chmelovou brigádu musím.
Muži se srdcem věčného svazáka neporučíš!
Oheň v srdci, laser v očích a svalová vlákna z gumy Pirelli.
Každý den při plnění normy budu myslet na Tebe.
Vím, že i Ty při plnění úkolů v domácnosti,
soudružko, manželko moje, si vyšetříš chvilku
a vzpomeneš si na úderníka kdesi v dáli,
který neúnavně pracuje, aby nikdo
z našich pracujících netrpěl nedostatkem piva.
