Původně jsem chtěl přísně vědecký, třistakrát opakovaný experiment (kvůli hodnověrnosti experimentu) zveřejnit v "mluvě odborné", ale pak jsem si uvědomil, jak zneužívají odborné vyjadřování politici, novináři a další mystifikátoři z povolání, takže to napíšu běžnou formou, protože nepotřebuji lhát ani ohlupovat čtenáře. Navíc také vynechám diagramy průběhu prostorové teploty v kuchyni a diagramy teploty venkovního ovzduší (vše měřeno ve výšce 1,5 metrů nad zemí) v průběhu pokusů. Také barva kuchyně nebyla důležitá pro úspěch, takže nebylo třeba vymalovat kuchyň během experimentu. Zde jsem vzal jako bernou minci zprávu Johna B. Jordana a Vlodzimira Kowalevského o zanedbatelném vlivu čerstvé výmalby během přípravy pokrmů. Dva roky pokusů těchto důvěryhodných badatelů mě přesvědčily o tom, že mohu peníze ušetřené za výmalbu použít jinak, např. na charitu pečující o staré opuštěné burzovní makléře.
A bizarní informaci maďarského pseudobadatele Miklose Palffyho, že muž nejlépe vaří v zástěře, na vysokém podpatku a s podvazkovým pasem v barvě lila, jsem pochopitelně nebral vážně.
A nyní již k tuřínu :
Tuřín zbavíme dosti tvrdé slupky, nakrájíme na "destičky" tenčí než 1 cm, dáme vařit do horké vody, kterou jsme osolili, ochutili nějakým kořenícím přípravkem, např. Zdravitou. Tvar, šířku a délku destiček (plátků) si volíme podle svých zvyklostí. Tuřín změkne asi za 13 minut. Měkkost musí být taková, aby se tuřín nerozpadl.
Připravíme si tři nízké talíře na obalování a hladkou mouku, vejce a strouhanku. Vejce rozmícháme se solí, práškovým česnekem, práškovou paprikou a tymiánem. Dáme na pánvi rozehřát olej a po obalení v mouce, vejcích a strouhance tuřín osmažíme. Dá se to pak jíst i bez přílohy. Není to špatné a zaručeně to chutná lépe než obalená rodná hrouda s tatarskou omáčkou.