Byl to záznam utkání finále nějaké letošní předsezónní soutěže - Zlín proti Bohemians. Fotbal bojovný, plný soubojů, hráči se pohybovali asi podle představ trenérů, jak se říká : makali, až se z nich kouřilo. Ale nevypadalo to tak, že by hráli ligoví borci. Alibistická honička bez fotbalového kumštu. Hráči, kteří mají i po létech tréninků (od dětství až do ligy) mizerný přehled, podprůměrnou techniku, jsou zbrklí, hrají na náhodu. Pokud jde o tu honičku, tak v Německu je ještě větší fofr. To měl možnost poznat i náš nejlepší pravý bek Kadeřábek, v současnosti hrající v Hoffenheimu.
Viděl jsem v televizi, jak Polák R. Lewandowski, jeden z nejlepších útočníků v Evropě, si pohrával s míčem při tréninku. Teď už chápu, proč je tak úspěšný. Při tréninku předváděl parády s míčem jako jihoamerický míčový žonglér z minulého století z dob Maradony.Teď chápu, proč o něj tak Bayern stál. Lewandowski není jen koncový útočník dorážející přesné přihrávky do sítě. Lewandowski je inteligentní, nečekaně jednající bleskový technik, hrající s klidem získaným tréninky toho, co potřebuje pro úspěch v současném fotbale.
Aby si mužstvo mohlo osvojit bleskový přechod do protiútoku, musí být splněna základní podmínka : každý hráč musí disponovat technikou potřebnou pro provedení bleskových protiútoků v dnešní době. Usilovat o bleskový útok a neumět odpovídajícím, potřebným způsobem kopat do míče, pracovat s míčem, je nesmysl. Přesto se o to mužstva české ligy pokoušejí. Hrát současný evropský fotbal bez techniky pro rychlostní fotbal nelze.
Rychlostní fotbal není jen rychlý pohyb s míčem, nebo bez míče. Znamená to také přesné přihrávky v jakékoliv rychlosti, na jakoukoliv vzdálenost a ve správný okamžik. Český fotbalista, aby nepokazil přihrávku, stojí při přebírání přihrávky a čeká, až k němu přiletí míč, pak zoufale dlouho "poctivě" zpracovává míč, aby mu neuskočil od nohy, pak se teprve podívá komu nahrát a pak teprve nahrává. V naší lize je možné takhle hrát, ale v Evropě tento retrofotbal nemá šanci. Kvalitní fotbal je fotbal překvapivých, precizně provedených úderů. Tak jak to už před léty věděli a praktikovali Pavel Nedvěd a Karel Poborský a kteří k tomu disponovali patřičnou technikou.
Tenistům nestačí jenom fyzická kondice, taktické znalosti, psychická příprava. Musí také, pokud chtějí být úspěšní třeba jenom na kurtech v rodném městě, ovládat údery na úrovni potřebné pro úspěch v rodném městě.
Pokud někdo chce uspět v kopané v Evropě, musí disponovat nejenom potřebnou kondicí a taktikou, ale také technikou kvalit evropské technické špičky. A i tak ještě není zaručen úspěch. Kvalitních fotbalistů je v Evropě spousta. Pokud někdo nechce uspět, nebo neví jak uspět, tak hovoří o nedostatku fotbalových talentů v zemi a o nedostatku financí.
Nehovoří se o tom, že tréninku techniky se nevěnuje odpovídající pozornost a čas, nehovoří se o tom, že trenéři - a také ani hráči - nevědí, jak získat kvalitní techniku. Pokud hráč má mizernou míčovou techniku, neznamená to automaticky, že je neperspektivní. Dá se spíše říci, že byl připravován (a také, že se připravoval individuálně) chybnými postupy, nevhodnými pro dnešní fotbal. Jestliže někdo absolvoval s odřenýma ušima "fotbalovou průmyslovku", nemůže pomýšlet na úspěch tam, kde je potřeba mít "fotbalovou univerzitu" a navíc ještě štěstí.
