Tento málo známý endemit, hnízdící na Babě v korunách stromů, si občané s nedostatečným zoologickým vzděláním často pletou s poletuchou. Každý, kdo se pohyboval častěji v lese na Babě, jistě narazil na záhadné zadunění s následným zběsilým úprkem vyděšených lišek a divočáků. Většina kosmonoských občanů se v takových situacích jenom pobaveně pousměje. Praktická zoologie je totiž silnou stránkou všech vrstev kosmonoského obyvatelstva.
Zoologicky vzdělaný kosmonoský občan na rozdíl od občanů z Chudoples, Bradlece, či Horních Stakor ví, že zadunění (které vyděsilo lišky a divočáky) pochází z obranné výbavy kosmonoského zajíce lesního. Pokud lesní zajíc zjistí, že v jeho "revíru" se objevila škodná, vyleze okamžitě na strom. Představte si bojovného macka, vážícího 20 kg, který provede nálet třeba z výšky 15 metrů na vetřelce. Tento zajíc stejně jako poletucha dokáže díky vlastnostem svého srstnatého "pláště" plachtit do dálky 30 metrů. Útok vede podle situace : buď přistane kanci v dosti velké rychlosti na zádech a kance z toho málem trefí šlak, nebo dopadne se zaduněním na zem a začne štěkat. Je dosti nekosmonoských občanů, kteří za zády zaslechli to nečekané zadunění. Každý se od té doby potýká s různými psychickými problémy - podle svého založení.
Jinak je kosmonoský zajíc lesní sympatický obyvatel lesa na Babě, rád se pase na polích u Baby a na jaro se zaječice rády pochlubí skotačivými mláďaty. Kosmonoský zajíc lesní se řadí, což se málo mimo Kosmonosy ví, do nepočetné skupiny středoevropských zajíců zpěvných.
