Dnes připomenu několik setkání s češtinou našeho lidu na Moravě a v Čechách. Moje první vzpomínka je z Valašska. Přijde čiperná babka do obchodu a protože nemá čas čekat ve frontě, zavolá na celý obchod : "Mátě těplé těpláky?" Tuto větu jsem si okouzleně opakoval nejméně půl kilometru po odchodu z obchodu. Další věty pocházejí ze Mšena. Paní na ulici sdělovala, že už má "zatopíno" a "přiložíno". Dámy v Kosmonosech, co říkáte na heslo : Už máme zatopíno, přiložíno, navaříno a hurá do ulic! Ať se práší za octavií!?
Další větu ve mšenském železářství, či obchodu se smíšeným zbožím "utrpěl" neočekávaně můj bratr. Do obchodu přišla slušná paní v létech a zcela vážně se zeptala : "Máte Igelitův pytel?" Tuto větu z lidové tvořivosti řadím mezi nejkrásnější věty českého lidu. Až budu umírat, doufám, že si vzpomenu a zeptám se : "Mají už ve Mšeně v železářství u Kolářů Igelitovy pytle?"
Pokud jde o Mšeno a prodejnu u Kolářů, byl jsem svědkem příhody s nefungujícím novým televizorem. Do prodejny pozvali místního televizáka, aby se na to podíval. Sympatický a bystrý televizák přišel a dal se do práce. Televizor skutečně nefungoval, proto odmontoval zadní čelo a prohlížel a zkoušel všechno možné. Po nějaké době zvážněl a bylo vidět, že je velmi překvapen situací, která se mu asi ještě nepřihodila. Po dalším měření zvolal ohromeně : "Do toho vůbec nejde šťáva!" A odstranil krabice, které zakrývaly u zdi zásuvku, do které směřoval napájecí kabel televizoru. Vidlice kabelu nebyla v zásuvce!!! Ten huronský řev nakupujících byl slyšet asi až na ulici. Nesmál se jenom jindy vtipný a veselý televizák.
