Nevíte, kde se prodávají žákovské knížky? Protože nedisciplinovanost mojí ženy v důchodu překvapivě graduje, nezbývá mi, než abych jí pořídil žákovskou knížku a čisté formuláře pololetního a závěrečného vysvědčení. Protože moji a její rodiče již nežijí, budou muset žákovskou knížku podepisovat naše děti. A také posuzovat známky na vysvědčení.
Problémy s mojí ženou začaly již druhý den po svatbě. Po umytí prvního nádobí v manželství vypadala, že z toho zkolabuje. Přestože se v socialistickém státě nepsalo a nehovořilo o feministkách, moje "děvče" už tehdy prosazovalo rovnoprávnost v kuchyni a v domácnosti vůbec. Nezbylo mi, než jí dát citlivě najevo, že příroda to tak zařídila, že hlavou rodiny je muž a že tak rozhodl Pán Bůh a nikoliv soudruzi Lenin nebo Husák. A předal jsem jí snadno srozumitelný a hezkými lidovými ornamenty vyzdobený každodenní seznam jejích úkolů. To byl rachot! Nejen žena, ale i tchýně mi vyhrožovaly, i když nebyly komunistky, že to tak nenechají a obrátí se na Jiřinu Švorcovou a "Gabrhelku".
Pokud nevíte, kdo to byla Gabrhelka, tak soudružka Gabrhelová byla předsedkyní nějakého prudce pokrokového československého svazu žen. Soudružky z tohoto svazu se vždy 8. března zúčastnily na Pražském hradě setkání se soudruhem Husákem a dalšími vedoucími soudruhy. Setkání skončilo pak dlouhotrvajícím potleskem. Tisk bohužel nikdy nezveřejnil, zda se soudružky pak někde budovatelsky nezlinýrovaly. Zato jsme se dozvěděli, že soudružky plné dojmů ze setkání s nejvyššími soudruhy se o tyto dojmy podělily se soudružkami na svých pracovištích a ve svých základních organizacích KSČ.
Naše děti, které se nikdy o plynulý chod domácnosti nestaraly, budou nyní muset řešit disciplinární poklesky své matky. Budou muset žádat po své matce vysvětlení spousty poznámek, které budu svědomitě vepisovat do žákovské knížky. Moje žena se nespokojila jenom s narušováním poklidného běhu domácnosti. Ona narušovala svým chováním i plnění úkolů na pracovištích, a to nejen socialistických, ale i kapitalistických. To chování vůči autoritám - stejně jako vůči mně, tak i proti vedoucím pracovníkům - praktikovala prostě všude. Do jejího rejstříku patřily například neočekávané a nevyžádané sliby, že se už polepší. A pokud jsem to já, nebo vedoucí pracovník s nepředstíranou radostí přivítal, tak radostně zatleskala a zvolala : "Jedna nula vedu!" Také při výchovných přednáškách ať už mne, nebo vedoucích pracovníků se chichotala, nebo pištěla. Řekl bych, že přímo radostí pizglala. Pochopitelně také používala nešvar, který se rozšířil jako mor na pracovištích v Čechách. Když už ty baby nevěděly kudy kam roupama, tak vypouštěly a stále vypouštějí provokativně z úst pazvuky připomínající pouštění větrů.
Zkuste oprávněně peskovat babu, která na Vaše výtky reaguje opakovaně zlomyslným : "Prrrrrk!"
