Dneska už po třetí na mladá léta vzpomínám. První historie ze dvou, které jsem již v minulosti na tomto blogu zveřejnil : vybíral jsem si zboží v železářství u Kolářů ve Mšeně. Vešla starší, čistotně upravená paní. Nikdo mě před tím, co pak nastalo, nevaroval. Paní hlasitě a zdvořile pozdravila a s pečlivou, dobře srozumitelnou výslovností se zeptala : "Máte Igelitův pytel?"
Nepamatuji si již, zda to byl zážitek mého bratra, nebo jsem to zažil přímo já. Každopádně - dodnes si často říkám okouzleně : "Dobrý den, máte Igelitův pytel?"
Druhý nečekaný zážitek se v 60. létech přihodil mému kolegovi topičovi a mně na známé zotavovně v Beskydech. Ke správci zotavovny přijela vzácná návštěva : rodiče správcovy manželky. Všichni přítomní zaměstnanci se služebnicky radostně, servilně usmívali bez ohledu na probíhající diktaturu proletariátu. Panstvo vystoupilo z auta a již také přispěchali správce s manželkou a malou dceruškou, předškolačkou Evičkou.
Paní tchyně se ihned řítila s rozevřenou náručí k Evičce a zase nezklamala. Tchyně totiž nikdy nemluvila, ona skřehotala neuvěřitelným způsobem. Ten den zaskřehotala mimořádně silně : "Evičko, Evičko, kdo to přijel? Babička ti přijela!"
Evička nečekala a bleskově se schovala za maminku a zoufale, hrůzou bez sebe křičela. Servilní personál se k tomu chápavě usmíval. Abychom s kolegou nebyli nápadní, zvolna jsme se vzdálili, aby to vypadalo, jako že jdeme plnit nutné úkoly na pracovišti. V bezpečné vzdálenosti mimo dohled a doslech jsme se rozchechtali a vřeštěli jako babička : "Evičko, Evičko, babička přijela!"
