Za totality ihned, jak jsem se dověděl o zvláštním JZD na Zlínsku, jsem začal sbírat informace od lidí, kteří tam pracovali, nebo služebně navštívili JZD Slušovice. Tedy - to se poslouchalo moc hezky, stejně jako se tehdy poslouchali informace o Americe, anebo o Tomáši Baťovi a o jeho době. Zájem o práci v JZD Slušovice byl tehdy takový, že prý existoval pořadník a čekalo se hodně dlouho. Pozor! A to se tehdy říkala ironicky slavná věta (i ve filmech) : "Nejsou lidi."
Lubomír Štrougal vzpomínal někdy po r. 1990 na to, jak navštívil někdy v 80. létech Gustáva Husáka. Husák právě četl materiály o JZD Slušovice a nechtěl věřit údajům o nezvykle velkých růstových procentech v JZD.
Pan Čuba byl podezírán z odklonu od socialismu určitou částí vysoce postavených soudruhů. Dogmatika, či fanatika přesvědčit je téměř nemožné. Dnes v Evropě a v politice řádí jiní zatvrzelí politici, kteří nevidí, kam to směřuje. A nejsou to tentokrát bolševici.
Také v našem fotbale řádí lidé, kteří by chtěli důsledně (jako v politice bolševici), držet neústupně neúspěšnou linii přípravy fotbalistů, založenou na taktice a kondici a na nesmyslném názoru, že máme málo talentovaných, šikovných hráčů. Stejně jako v hospodářství se musí vědět jak na to, tak i ve fotbale se musí vědět jak na to, pokud jde technické kvality hráčů.
