Utkání dvou rozdílných poločasů. V 1. poločase Slavie hrála pomalu, opatrně, s mizernými, nepřesnými přihrávkami. Obvykle každá třetí přihrávka slávistů šla přesně na nohy soupeřů. Jenom brankář Slavie překvapivě na rozdíl od pražského utkání nevyvolával svými přihrávkami děs a hrůzu u českých diváků. Tak zoufale hrát, jako hrála v 1. půli Slavie, jsem viděl vloni hrát Bayern v 1. poločase proti Paris SG! Domníval jsem se, že Bayern má velký respekt z pařížského mužstva. Totéž jsem si myslel o respektu Slavie. Nyní se domnívám, po úžasných druhých poločasech, že Bayern a Slavie neumějí hrát pomalu!!! Ve druhých poločasech hráči Slavie i Bayernu už nehráli opatrnou, pomalou taktickou hru, obě mužstva hrála to, co jim vyhovuje - neustávající bojovnost po celé ploše, mimořádná běhavost, rychlost, sebedůvěra. Slavie nakopávala ve 2. poločase dlouhé vysoké míče bez snahy trefovat přesně své hráče vpředu! V 1. poločase Slavie se snažila bez úspěchu (pomalu, rozvážně) nahrávat přesně hráčům vpředu. Ve 2. poločase napadaní hráči Leicesteru neměli čas nepřesné míče Slavie lépe využívat a Slavie vpředu nebojovala zoufale o nepřesné míče od svých obránců s obránci Leicesteru, ale zachytávala odražené, nebo odhlavičkované míče.
Takovou úžasnou bojovnost, jakou předvedla Slavie, předváděli kdysi hráči Sparty pod vedením trenéra Holoubka v Evropské lize. Bohužel, později už to nedokázali opakovat. Takové nadšení vzbuzující "české" kolektivní bojovné pojetí by mělo být nějak zabudováno do současného českého fotbalu.
Zkuste si představit, vážení diváci, české fotbalisty disponující špičkovými evropskými technickými kvalitami díky jiným, úspěšnějším metodám výuky míčové techniky, s Trpišovského kondiční přípravou a s českým kolektivním bojovným pojetím. To by byl "válec"!
