Bizon, studovaný proletář v důchodu, si nemohl připravit tu svou oblíbenou pomazánku z odporných, hnusných šprot. Takže musel improvizovat. Protože měl k dispozici jenom jednu konzervu s filety ze sleďů v tomatové omáčce (také hnus!), bylo jasné, že výborné hnusné šproty výbornými hnusnými filety ze sleďů nedokáže napodobit. Bizon si s hrůzou uvědomil, že život ho zase jednou postavil před neznámý problém - vytvořit novou, neznámou pomazánku v takové kvalitě, že ji budou ochotni konzumovat i příslušníci Bizonova kmenu - nedůvěřiví díky trpkým zkušenostem z blízké i vzdálené minulosti.
Do plechové misky jsem "natřásl" zkusmo určité množství kečupu "Cikánská omáčka", vsypal velkou, jemně krájenou cibuli a dvě velká, jemně krájená rajčata, posypal jsem to uzenou paprikou, trochou soli, cukru, česneku v prášku a promíchal to. Poté jsem v tom rozmíchal jednu kostku taveného sýru "Šumava" a čajovou lžičku hořčice.
Teprve poté jsem otevřel konzervu sleďů a filety vložil s minimem omáčky do misky s dříve rozmíchanými ingrediencemi. Opět jsem to rozmíchal. Z misky jsem si už předtím odebíral na malý talířek vzorky na ochutnávku. Ani poslední ochutnávka mě nenadchla. Takže jsem si sedl a přemýšlel o tom, co ještě přidat z toho, co je právě v domě. Z křenové omáčky od obědu jsem použil několik polévkových lžic. Pak jsem otevřel neprůhledný pytlík s červeným zelím, které je podle informace na obalu už připravené ke konzumaci. Použil jsem asi pětinu obsahu a rozmíchal to v zrzavé směsi v misce. Zrzavá směs nezčervenala, jenom ztmavla.
Do rána se to rozleželo, nepřipomíná to šprotovou pomazánku. To zelí v tom nepřekáží. Škoda, že jsem nemohl použít více konzerv hnusných sleďů v tomatové omáčce.
