sobota 31. října 2015
A zase havárie na úseku častých nehod
A zase prý do sloupu veřejného osvětlení. Jak to ti kluci dělají, že se trefí tak často do sloupu nebo do stromu? Nevím, co za tím vězí. Jestli to nebude nějaká nová pojizerská adrenalinová šňušňu? Pokud by tomu tak bylo, tak nezbývá než smeknout před aktéry, protože to přijde našince na pěkné peníze. Tentokrát to prý bylo do sloupu před stadionem, naproti přečerpávací stanice splaškových vod.
Otec vyznamenaného Petra dál bojuje za změny
Jako velkou čest vnímá Karel Vejvoda, otec studenta Petra, který loni položil život při obraně své spolužačky, vyznamenání syna medailí Za hrdinství z rukou prezidenta republiky. Petrovi rodiče i nadále pokračují v úsilí změnit systém péče o psychiatrické pacienty. Petr byl zavražděn loni ve Žďáru nad Sázavou pacientkou psychiatrie, když přišel na pomoc dívce, kterou si agresivní schizofrenička vzala jako rukojmí.
Vejvodovi stále pokračují ve snahách o to, aby legislativní změny minimalizovaly nebezpečí, např. zavedení zákonných kontrol potenciálně nebezpečných pacientů v ambulantní péči. Nikdo totiž nehlídá, zda berou léky a nikdo nezjišťuje, proč nepřišli na kontrolu, jak řekl Karel Vejvoda.
Tolik tedy páteční Právo.
K tomu dodám, že v naší zemi je určité množství psychiatrů a sester na psychiatrických odděleních. Ten počet nemusí být dostatečný pro provoz psychiatrických oddělení, ale je dostatečný na to, aby se mezi nimi našli lidé, kteří konečně začnou mluvit. Je vyloučeno, aby všichni byli lhostejní, aby všem to bylo jedno. Je vyloučeno, aby všichni byli natolik duševně nedovybaveni, aby nebyli schopni pochopit rizika vyplývající ze současného stavu. Těch tragédií s bývalými pacienty už bylo dost. Pokud to nevadí nekompetentně kompetentním, tak nám, občanům, to vadí. Nám stačí bohatě ti doposud neodhalení devianti, kterých bude vždycky dost.
Doufám, že to neskončí jako obvykle, že se totiž halasně začne realizovat akce na poukazování na zbytečný strach z deviantů, tak jako se realizují některými organizacemi akce proti strachu z imigrantů, jako se realizovaly akce proti strachu z radaru, proti strachu z reforem, proti strachu z 2. důchodového pilíře, apod. A když se to nepovedlo, tak se konstatovalo, že se to nevysvětlovalo dostatečně. Čili - bylo do toho vloženo málo peněz.
A hlavně si připomeňme moudrá slova ředitelky kosmonoské psychiatrie : Zbytečným šířením informací o útěcích pacientů by se šířila panika.
A k tomu Raut : Hloubku tohoto vyjádření není běžný občan schopen pochopit. Možná se to povede až za sto let, až tu budou jiní běžní občané s jednotně upravenými mozky.
A ještě něco pro ředitelku a jí podobné : Šířením názorů o zbytečných obavách občanů, vyvoláváte ještě větší obavy občanů o tom, že to asi nebude se zdejší psychiatrií v pořádku. Paniku (a to prospěšnou, aby se věci daly do pohybu) by asi vyvolaly pravdivé a co nejobsáhlejší informace o dění nejen v kosmonoské nemocnici. Nevím, kolik lidí - mimo Petrova otce - se snaží změnit situaci. Zajímalo by mě, zda vůbec někdo takový je mezi personálem zdejší nemocnice.
Vejvodovi stále pokračují ve snahách o to, aby legislativní změny minimalizovaly nebezpečí, např. zavedení zákonných kontrol potenciálně nebezpečných pacientů v ambulantní péči. Nikdo totiž nehlídá, zda berou léky a nikdo nezjišťuje, proč nepřišli na kontrolu, jak řekl Karel Vejvoda.
Tolik tedy páteční Právo.
K tomu dodám, že v naší zemi je určité množství psychiatrů a sester na psychiatrických odděleních. Ten počet nemusí být dostatečný pro provoz psychiatrických oddělení, ale je dostatečný na to, aby se mezi nimi našli lidé, kteří konečně začnou mluvit. Je vyloučeno, aby všichni byli lhostejní, aby všem to bylo jedno. Je vyloučeno, aby všichni byli natolik duševně nedovybaveni, aby nebyli schopni pochopit rizika vyplývající ze současného stavu. Těch tragédií s bývalými pacienty už bylo dost. Pokud to nevadí nekompetentně kompetentním, tak nám, občanům, to vadí. Nám stačí bohatě ti doposud neodhalení devianti, kterých bude vždycky dost.
Doufám, že to neskončí jako obvykle, že se totiž halasně začne realizovat akce na poukazování na zbytečný strach z deviantů, tak jako se realizují některými organizacemi akce proti strachu z imigrantů, jako se realizovaly akce proti strachu z radaru, proti strachu z reforem, proti strachu z 2. důchodového pilíře, apod. A když se to nepovedlo, tak se konstatovalo, že se to nevysvětlovalo dostatečně. Čili - bylo do toho vloženo málo peněz.
A hlavně si připomeňme moudrá slova ředitelky kosmonoské psychiatrie : Zbytečným šířením informací o útěcích pacientů by se šířila panika.
A k tomu Raut : Hloubku tohoto vyjádření není běžný občan schopen pochopit. Možná se to povede až za sto let, až tu budou jiní běžní občané s jednotně upravenými mozky.
A ještě něco pro ředitelku a jí podobné : Šířením názorů o zbytečných obavách občanů, vyvoláváte ještě větší obavy občanů o tom, že to asi nebude se zdejší psychiatrií v pořádku. Paniku (a to prospěšnou, aby se věci daly do pohybu) by asi vyvolaly pravdivé a co nejobsáhlejší informace o dění nejen v kosmonoské nemocnici. Nevím, kolik lidí - mimo Petrova otce - se snaží změnit situaci. Zajímalo by mě, zda vůbec někdo takový je mezi personálem zdejší nemocnice.
čtvrtek 29. října 2015
Efekt motýlího křídla
Edward Lorenz : "Mávnutí křídla motýla na jednom konci světa může způsobit tajfun na konci druhém."
Ian Stewart : "Zvykli jsme si myslet, že jednoduché příčiny musí vyvolat jednoduché následky a složité následky musí mít složité příčiny. Nyní však víme, že jednoduché příčiny mohou mít složité následky. Chápeme už, že když známe pravidla, neznamená to ještě, že jsme schopni předpovědět budoucí vývoj."
Jedna žena v Německu mávla nerozvážně při řeči motýlím křídlem a vyvolala tajfun nejenom na druhém konci světa, ale i v celé Evropě.
Několik bankovních géniů v USA si kdysi udělalo motýlí křídla z hypoték a vyvolalo obrovskou krizi ve velké části světa.
Ian Stewart : "Zvykli jsme si myslet, že jednoduché příčiny musí vyvolat jednoduché následky a složité následky musí mít složité příčiny. Nyní však víme, že jednoduché příčiny mohou mít složité následky. Chápeme už, že když známe pravidla, neznamená to ještě, že jsme schopni předpovědět budoucí vývoj."
Jedna žena v Německu mávla nerozvážně při řeči motýlím křídlem a vyvolala tajfun nejenom na druhém konci světa, ale i v celé Evropě.
Několik bankovních géniů v USA si kdysi udělalo motýlí křídla z hypoték a vyvolalo obrovskou krizi ve velké části světa.
středa 28. října 2015
Poděkování
Spolek kosmonoských přátel zimního času děkuje tímto svým spoluobčanům za to, že stejně jako vloni proběhla i letos změna letního času na zimní čas zcela bez problémů. Ještě jednou děkujeme.
Redakce Rautu se připojuje k poděkování a oceňuje, že obavy, že budou muset být nasazena vodní děla, byly liché. Kéž by si některé nejmenované okolní obce vzaly příklad z civilizovanosti a občanské zodpovědnosti obyvatel Kosmonos.
Redakce Rautu se připojuje k poděkování a oceňuje, že obavy, že budou muset být nasazena vodní děla, byly liché. Kéž by si některé nejmenované okolní obce vzaly příklad z civilizovanosti a občanské zodpovědnosti obyvatel Kosmonos.
Dokonce i majitel psa je člověk
Potkáváte je každý den : majitele psů lapající po dechu, s vytřeštěnýma očima, sprintující i v důchodu za uřvanými spratky na vodítku. A to ještě nevíte, že spratkové nechtějí jíst něco jiného, než má tzv. páníček. Spratečkové mají své zvyklosti, na kterých tvrdě trvají. Například na době ranních a odpoledních vycházek. Pokud páníček nerespektuje, že už je čas vyrazit, sprateček začne výt jako hyena, nebo štěká, až zaléhají uši. Nyní prý spratečkové vyžadují vycházky o hodinu dříve, protože mají v hlavě hodiny a ty jsou prý nastaveny na letní čas.
Slušný člověk se nikdy majitelům psa neposmívá. Naopak jim dává najevo sympatie a pochopení pro jejich dobrovolnou tvrdou řeholi.
Slušný člověk se nikdy majitelům psa neposmívá. Naopak jim dává najevo sympatie a pochopení pro jejich dobrovolnou tvrdou řeholi.
úterý 27. října 2015
Vychytávky Ládi Bizona (1)
Dnes si uděláme auto v montgomeráku. Znáte to, venku je nevlídno, člověk je přejezen domácími jitrnicemi a neví, do čeho by píchnul. Kdysi dávno jezdily po naší rodné zemi velorexy. Trojkolé motorky, kterým se říkalo motorky v montgomeráku.
A my, protože žijeme v době aut, nikoliv v době Novotného a Husákovy motocyklové motorizace, si uděláme pro změnu auto v montgomeráku. Použijeme nějaké vhodné lamborghini, ometeme z něj prach, omyjeme vodou a do sucha jej vyfénujeme. A pak již nastane etapa tvůrčí práce, kde záleží jen na naší fantazii.
Na tzv. montgomerák použijeme levnou koženku z Řempa, nebo z jiného vhodného obchodu. Kusy koženky přikládáme na automobil a křídou na kožence zakreslujeme linie střihu. Pokud máme vše nastříháno, pospojujeme koženkové dílce třeba zdrhovadly, nebo tzv. druky, nebo zanýtujeme do okrajů dílců na vhodná místa kovové kroužky, kterými provlékneme okrasnou šňůru pro stažení všech dílců dohromady. Pouze u dveří koženku nepropojujeme s ostatními dílci, ale kvůli otevírání koženku na dveře lamborghini pevně přilepíme. Pak už dáte jen průchod svému uměleckému cítění a koženku ozdobíte barevnými lepenými, nebo malovanými ornamenty ze Strážnice a doplníte anglickými nápisy, kterými sdělíte veřejnosti to, co považujete za nutné.
Máte-li souseda, který má třeba rollse a nesnáší český kyselý déšť na karosérii, udělejte mu radost a udělejte mu potají někdy v noci koženkovou konverzi jeho rollse. Nezapomeňte na nalepení koženky na všechny dveře, aby se mohl dostat do vozu.
A pak již nezbývá, než pozvat Láďu Hrušku s televizním štábem z Primy a pochlubit se svým praktickým nápadem. Nepochybně to zaujme i známého kardiologa dr. Pirka, který vlastní perfektně udržovaný velorex.
A my, protože žijeme v době aut, nikoliv v době Novotného a Husákovy motocyklové motorizace, si uděláme pro změnu auto v montgomeráku. Použijeme nějaké vhodné lamborghini, ometeme z něj prach, omyjeme vodou a do sucha jej vyfénujeme. A pak již nastane etapa tvůrčí práce, kde záleží jen na naší fantazii.
Na tzv. montgomerák použijeme levnou koženku z Řempa, nebo z jiného vhodného obchodu. Kusy koženky přikládáme na automobil a křídou na kožence zakreslujeme linie střihu. Pokud máme vše nastříháno, pospojujeme koženkové dílce třeba zdrhovadly, nebo tzv. druky, nebo zanýtujeme do okrajů dílců na vhodná místa kovové kroužky, kterými provlékneme okrasnou šňůru pro stažení všech dílců dohromady. Pouze u dveří koženku nepropojujeme s ostatními dílci, ale kvůli otevírání koženku na dveře lamborghini pevně přilepíme. Pak už dáte jen průchod svému uměleckému cítění a koženku ozdobíte barevnými lepenými, nebo malovanými ornamenty ze Strážnice a doplníte anglickými nápisy, kterými sdělíte veřejnosti to, co považujete za nutné.
Máte-li souseda, který má třeba rollse a nesnáší český kyselý déšť na karosérii, udělejte mu radost a udělejte mu potají někdy v noci koženkovou konverzi jeho rollse. Nezapomeňte na nalepení koženky na všechny dveře, aby se mohl dostat do vozu.
A pak již nezbývá, než pozvat Láďu Hrušku s televizním štábem z Primy a pochlubit se svým praktickým nápadem. Nepochybně to zaujme i známého kardiologa dr. Pirka, který vlastní perfektně udržovaný velorex.
Pacient z kosmonoské psychiatrie stále na útěku
Je prý nebezpečný, za tři měsíce se jej nepovedlo nalézt a zadržet. Více na Novinkách.cz a na webu města Kosmonosy.
Z myšlenek Maruš Novákové (3)
1. Muž je tvor nápadně podobný člověku, tedy ženě. (Po důkladném zkoumání mohu prohlásit, že podobnost se částečně týká jen povrchu muže. Inteligencí muž - v některých případech - je schopen zastínit i šimpanze!)
2. Domestikovaný muž se stal přítelem člověka. (Po staletích trpělivé, každodenní práce! Pozn. M. N.)
3. Osvojíme-li si nějakého vhodného muže, musíme, aby nezdivočil, začít co nejdříve s výcvikem. Protože muž obtížně chápe, postupujeme od jednoduchých pokynů k obtížněji pochopitelným. Nezapomínáme na časté pochvaly.
2. Domestikovaný muž se stal přítelem člověka. (Po staletích trpělivé, každodenní práce! Pozn. M. N.)
3. Osvojíme-li si nějakého vhodného muže, musíme, aby nezdivočil, začít co nejdříve s výcvikem. Protože muž obtížně chápe, postupujeme od jednoduchých pokynů k obtížněji pochopitelným. Nezapomínáme na časté pochvaly.
neděle 25. října 2015
Přišlo emailem
Slušně vychovaný pejsánek nikdy v neděli netahá na vodítku svého polomrtvého páníčka tři hodiny po Kosmonosech. Že se nestydíš, Bobíku!
RR (reakce redakce) : Styď se, Bobíku! Fuj!
RR (reakce redakce) : Styď se, Bobíku! Fuj!
Nobelova cena je v tomto případě jistá
Titul Největší žena všech dob nepochybně získá Angela Merkelová. Bez jediného výstřelu, bez bombardování, bez krveprolití - pouze několika větami provedla islamizaci Evropy.
sobota 24. října 2015
Václav Havel měl pravdu
Někdy po Hebké plyšové revoluci (HPR) prý řekl : U nás nebude vykořisťování, u nás budou mít všichni práci.
Sice neřekl, zda to bude dobře placená práce, ale byla to moudrá slova. Za sebe mohu prohlásit, že po 14. hodině mě nikdo nevykořisťoval a v noci, když jsem spal, také ne. V pracovní době jsem neměl čas dívat se kolem sebe, zda mě někdo vykořisťuje, protože jsem makal, až ze mne stoupala oblaka vodní páry. Také jako jedinému ve firmě mi neříkali jednatelé firmy (hladíce mě přitom po mojí veliké vodnaté hlavičce), že jestli se mi nelíbí, že mohu jít, že na ulici čeká 10, 30, 50, 100 dalších. Já jsem jim chtěl říct, aby také šli, pokud se jim nelíbí, na ulici že čeká tisíc takových dalších, jako jsou oni. Ale nikdy jsem se k tomu nedostal, protože kdykoliv jsem je potkal, hned jsem si běžel pro něžné pohlazení mé obětavé, veliké a vodnaté hlavičky. Jak přišli mojí milovaní manažéři na to proměnlivé množství dalších lidí čekajících na ulici na práci v naší firmě, nevím dodnes. Každopádně ti lidé nečekali přímo v ulici naší firmy, asi to bylo v nějaké jiné ulici.
Také nám jednatelé říkali, že vykořisťujeme my je, nikoliv oni nás, že si ani tu podminimální mzdu, kterou nám dávají, nezasloužíme, že okrádají tím sebe, svou rodinu, své nezaopatřené děti. Přiznám se, že my jich bylo líto a dělal jsem přesčasy zadarmo, aby jejich děti nestrádaly nedostatkem.
A oni mě měli za to rádi a podle nálady mi udělovali někdy důtky s výstrahou za mé, někdy nedisciplinované chování, jindy mi zase dávali zvláštní odměny za mimořádné pracovní výkony. Když jsem se chystal do důchodu, nechodili mi říkat, abych již vypadl, že na ulici čekají desítky takových, jako jsem já. Když přišli manažéři z jiných firem, tak jim mě ukazovali a říkali jim, aby si někoho takového pořídili, že jsem taková ta "duše firmy", což spolehlivě rozveselilo moje spolupracovníky.
Sice neřekl, zda to bude dobře placená práce, ale byla to moudrá slova. Za sebe mohu prohlásit, že po 14. hodině mě nikdo nevykořisťoval a v noci, když jsem spal, také ne. V pracovní době jsem neměl čas dívat se kolem sebe, zda mě někdo vykořisťuje, protože jsem makal, až ze mne stoupala oblaka vodní páry. Také jako jedinému ve firmě mi neříkali jednatelé firmy (hladíce mě přitom po mojí veliké vodnaté hlavičce), že jestli se mi nelíbí, že mohu jít, že na ulici čeká 10, 30, 50, 100 dalších. Já jsem jim chtěl říct, aby také šli, pokud se jim nelíbí, na ulici že čeká tisíc takových dalších, jako jsou oni. Ale nikdy jsem se k tomu nedostal, protože kdykoliv jsem je potkal, hned jsem si běžel pro něžné pohlazení mé obětavé, veliké a vodnaté hlavičky. Jak přišli mojí milovaní manažéři na to proměnlivé množství dalších lidí čekajících na ulici na práci v naší firmě, nevím dodnes. Každopádně ti lidé nečekali přímo v ulici naší firmy, asi to bylo v nějaké jiné ulici.
Také nám jednatelé říkali, že vykořisťujeme my je, nikoliv oni nás, že si ani tu podminimální mzdu, kterou nám dávají, nezasloužíme, že okrádají tím sebe, svou rodinu, své nezaopatřené děti. Přiznám se, že my jich bylo líto a dělal jsem přesčasy zadarmo, aby jejich děti nestrádaly nedostatkem.
A oni mě měli za to rádi a podle nálady mi udělovali někdy důtky s výstrahou za mé, někdy nedisciplinované chování, jindy mi zase dávali zvláštní odměny za mimořádné pracovní výkony. Když jsem se chystal do důchodu, nechodili mi říkat, abych již vypadl, že na ulici čekají desítky takových, jako jsem já. Když přišli manažéři z jiných firem, tak jim mě ukazovali a říkali jim, aby si někoho takového pořídili, že jsem taková ta "duše firmy", což spolehlivě rozveselilo moje spolupracovníky.
Pavel Nedvěd viceprezidentem Juventusu Turin
Prezidentem Juventusu je jeden z rodiny Agnelliů, a sice Andrea Agnelli. Rodina vlastní, nebo vlastnila firmu Fiat. P. Nedvěd byl doposud ředitelem Juventusu, zřejmě sportovním ředitelem.
Podle A. Agnelliho Pavel Nedvěd tak jako se hráčsky zlepšoval, jak rostl fotbalově, zlepšoval se tak obrovsky i ve funkcích v Juventusu po ukončení fotbalové činnosti. Získal obchodní cit (který dříve neměl), pokud je o rozpočet a financování klubu.
Podle A. Agnelliho má P. Nedvěd na to, aby v budoucnu řídil českou fotbalovou asociaci.
Podle A. Agnelliho Pavel Nedvěd tak jako se hráčsky zlepšoval, jak rostl fotbalově, zlepšoval se tak obrovsky i ve funkcích v Juventusu po ukončení fotbalové činnosti. Získal obchodní cit (který dříve neměl), pokud je o rozpočet a financování klubu.
Podle A. Agnelliho má P. Nedvěd na to, aby v budoucnu řídil českou fotbalovou asociaci.
pátek 23. října 2015
Schalke 04 - Sparta 2:2
Překvapivě dobrý výkon Sparty. Na to, že Sparta má rychlostně, vytrvalostně a fyzicky horší většinu hráčů než Schalke, je to velký úspěch. Úspěch trenérů. Schalke je nyní v německé lize na 3. místě! Úspěch Sparty nebyl výsledkem smůly Schalke. Pojetí hry Sparty dělá cizím mužstvům potíže. A to přesto, že někteří hráči vzbuzují dojem, že běh trénovali někde v české 1.A třídě a že tomu moc nedali. Velmi dobře je to vidět na Krejčím a Dočkalovi. Krejčí běhá stylem hráče, který nikdy netrénoval sprinty, jeho běh nemá eleganci a lehkost vyběhaného matadora. Potřebuje správně posilovat, tak jak to praktikovali u německé reprezentace američtí fitness trenéři, které do Německa kdysi přivedl Jürgen Klinsmann. Dočkal má asi vrozený odpor k rychlému pohybu zpět při obranných akcích. Dost možná, že už současný stav je pro ně maximum a na víc jejich tělo nemá. Oběma také chybí potřebná výbušnost (bleskové zrychlení) pro dnešní evropský fotbal. Zase se to dá získat vhodným posilováním, akcelerovanými běhy do kopce, atd. A pochopitelně tréninkem vedení míče adekvátním ku zvýšené výbušnosti. Např. u Konatého je vidět, že kvalita vedení míče neodpovídá jeho velké rychlosti při hře. Pokud by se to vyřešilo, byla by cena Konatého velmi zajímavá.
Pokud jde o častou střelbu vysoko nad bránu, která je vidět i u velmi dobrých evropských mužstev, stačí se naučit na odrazových stěnách klopit správně nárt a častým tréninkovým opakováním si to zafixovat tam, kam se to zafixovat má. Pochopitelně, že se nepálí nikdy v záklonu. Když jsem se to kdysi v mládí naučil na vratech od stodoly, střílel jsem pak při zemi, nebo v malých výškách nad zemí. Úplně jsem se odnaučil střílet pod břevno. Naučený sklopený nárt je výhodný při šlapáku soupeře na míč po zemi nebo na nohu při přízemním střetu. Odskáče to pak soupeř. Tréninkem střelby nártem se zpevní oblast kotníku. Pochopitelně to musí být tisíce střel nártem (oběma nohama) na odrazové stěně. Kvalitní střelba nártem je u nás vzácností.
Bez tréninku na odrazových stěnách se nikdy nedovíte, jakých úžasných věcí jsou vaše nohy schopné. Bez odrazových stěn nikdy nezískáte takový kopací kumšt, jaký na stěnách získáte rychle a snadno.
Pokud jde o častou střelbu vysoko nad bránu, která je vidět i u velmi dobrých evropských mužstev, stačí se naučit na odrazových stěnách klopit správně nárt a častým tréninkovým opakováním si to zafixovat tam, kam se to zafixovat má. Pochopitelně, že se nepálí nikdy v záklonu. Když jsem se to kdysi v mládí naučil na vratech od stodoly, střílel jsem pak při zemi, nebo v malých výškách nad zemí. Úplně jsem se odnaučil střílet pod břevno. Naučený sklopený nárt je výhodný při šlapáku soupeře na míč po zemi nebo na nohu při přízemním střetu. Odskáče to pak soupeř. Tréninkem střelby nártem se zpevní oblast kotníku. Pochopitelně to musí být tisíce střel nártem (oběma nohama) na odrazové stěně. Kvalitní střelba nártem je u nás vzácností.
Bez tréninku na odrazových stěnách se nikdy nedovíte, jakých úžasných věcí jsou vaše nohy schopné. Bez odrazových stěn nikdy nezískáte takový kopací kumšt, jaký na stěnách získáte rychle a snadno.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)