Pokud neupadnu do zimní strnulosti, začnu už konečně psát o tréninku dynamické techniky pro současný fotbal. Včera jsem se díval na Plzeň proti Manchester City. I takový trenér jako je pan Vrba si nedokáže poradit s technickými nedostatky svých hráčů. Jinak ovšem je to od p. Vrby úctyhodný výkon : s takovými hráči hrát na stadionu M. City a nedostat šest gólů a dát dva góly. Tam dostanou naloženo mužstva s daleko lépe připravenými hráči, s techničtějšími hráči, rychlejšími, s výbušnými starty na míč, s větší chutí do pohybu, než je zvykem v českém fotbalu.
Plzeň dokazuje, že česká fotbalová chytrost stále ještě existuje. Bohužel, stejně jako v minulosti, chybí větší přesnost a rychlost práce s míčem. Chybí výbušnost, jaká je dnes v lepších evropských mužstvech běžná , očividně jsou neznámé metody, jak hráče naučit přihrávat přesně a s potřebnou rychlostí a s potřebným citem pro potřeby hráče, kterému se přihrává. V první lize jsou hráči, kteří nemají kvality pro hraní první ligy. Takoví ti nefotbaloví fotbalisti, kteří i ve třiceti se jeví jako fotbaloví začátečníci. To může být špatně vedenými tréninky, nebo někteří se dostali tam, kam nepatří - možná díky úplatkům rodičů nebo známostem rodičů. I takové hráče je možné naučit kvalitní hře, pokud se ví jak a pokud takový hráč odtrénuje potřebný počet hodin vhodnými postupy a je vůbec ochotný se zlepšovat.
Když se dívám v televizi na naši ligu, sleduji hlavně, jak hráči pracují s míčem, jak míč vedou, kterou částí nohy kopou do míče v různých situacích. Ani jeden z českých ligových hráčů nemá techniku pro současný lepší evropský fotbal. Nejblíže jsou k tomu dnes někteří hráči Sparty a J. Štajner.
