I když už řada svědomitých občanů uložila před příchodem zimy své myšlenky do zatepleného, bezpečného, cizími myšlenkami neinfikovaného zimoviště, stále se ještě najdou občané, kteří nevěnují patřičnou pozornost ochraně svých myšlenek v zimním období. Každý, kdo má aspoň jednu myšlenku, ví, jak je těžké dnes vytvořit, nikoliv si vypůjčit myšlenku. Kolik let musí občan strávit na školách, než vytvoří aspoň jednu použitelnou myšlenku. Kolik pracovitých, snaživých lidí odešlo na pravdu boží, aniž přes veškeré a nemalé úsilí vytvořilo jedinou myšlenku. Nedávno jsem potkal občana, který měl celkem tři myšlenky. Celá rodina na něj byla hrdá,bohužel, protože nenosil čepici, myšlenky mu namrzly.
Proto je třeba před příchodem zimy uložit všechny myšlenky do zimoviště. V rodinném zimovišti myšlenek vždy používáme individuální, výrazně označené boxy. Každou myšlenku pečlivě zabalíme, nejlépe do bublinkové fólie a označíme štítkem se jménem autora a názvem myšlenky. Pak uložíme jen do svého, čitelně označeného boxu. Tím předejdeme trapným situacím, např. jako když dědeček začne honit holky díky omylem použité a stále jen jediné a výhradně na to orientované vnukově myšlence.
(Moc hezky to napsal můj, nevím z jakých důvodů tak zvaný pán. Škoda, že popravdě nenapsal, že pro něj je ještě těžší než stolici udržet myšlenku. A s tím, že mě týrá hlady, i když mám nadváhu jenom 20 kilo, se nikde nepochlubí. Udejte ho! Polomrtvý pes Frankenstein.)
