Zlatan Ibrahimovič je dokladem toho, že i dnes je možné hrát rozvážně, neuspěchaně a na vysoké úrovni. Podle mne je "Ibra" hráčem, patřícím mezi tři nejlepší hráče světa. Tedy Ronaldo, Messi a Ibra. Fotbalový šafář je dnes už vzácným druhem hráče. Takový šafář se nehoní neustále za míčem, po hřišti chodí jako panský šafář, je vždy supertechnik, když už se rozběhne, tak je mimořádně rychlý, je gólový proti jakémukoliv soupeři, výborně ovládá tvrdou i technickou střelbu. Typickým ofenzivním šafářem v minulosti byl u nás Pan fotbalista Rudolf Kučera a také Vlastimil Bubník, který byl také vynikajícím hokejistou, jedním z nejlepších ve své době. Hodně šafářské práce vykonal také Slovák Jozef Adamec, díky svým bombám, nádherným centrům a pasům a také díky tomu, co šafáře dělá šafářem. Pokud šlo o přehled, tzv. vidění hřiště a útočné, vysoce efektivní myšlení, neměl Adamec (s výjimkou Laca Kuny) kolem r. 1970 u nás konkurenci.
Šafáři mají velké pochopení pro spoluhráče, vědí, jak to poslat různým typům hráčů, aby s míčem měli co nejméně práce. Šafáři vědí, jak se dávají góly a jak se připravují situace, které vedou ke gólu, nebo gólové šanci. Šafáři obvykle vidí nejlépe postavené hráče, ale naopak je obvykle nevidí spoluhráči, a to v okamžicích, kdy se šafář nalézá v gólovém postavení. Dobrý fotbalista už před převzetím přihrávky posoudí situaci blízko sebe a situaci ve vzdálenějších prostorech hřiště a podle toho volí přihrávku. A aby se přihrávka dostala tam, kam zamýšlí, disponuje potřebnou technikou, potřebnou přesností a potřebnou citlivostí přihrávek.
Špatný fotbalista kouká jenom na míč, rozhlíží se po spoluhráčích až po převzetí míče, vidí obvykle jenom nablízko a nemá dostatečnou techniku na různé druhy přihrávek. Fotbal v podání takových je úmornou, nezajímavou, neefektivní, nikam nevedoucí honičkou se spoustou chyb, s nesmyslnými, zoufalými nápady. Trenér Petržela kdysi řekl po utkání o jednom , tehdy mladém reprezentantovi : Byl hodně pracovitý, hodně toho naběhal, ale jeho hra neměla myšlenku.
