Na krabicovém víně nikdy nešetříme. Dnes jsou již v každém solidním obchodě k dostání vysoce kvalitní krabicová vína. Jsou sice dražší, některá stojí téměř dvacet korun za litr! Dobré, kvalitní krabicové víno poznám například podle toho, že po vypití celé krabice v krátkém čase jsem pocitově ještě střízlivější než předtím. Dalším neklamnou známkou kvality je, že pokud zaléváme krabicovým vínem s vodou v poměru 1:1 brambory, tak se nám urodí takové brambory, že se na ně budou chodit dívat i ti nejblbější sedláci z celé obce, kteří, jak každý ví, mají vždycky ty největší brambory.
Jsem vegetarián, a protože slepice i koza si u vědomí toho hrají na primadony, kterým není rovno, tak je proženu alespoň po dvoře, aby jim trochu sklaplo. Ovšem pokud jde o hosty, zde nešetřím. Z letáků potravinářských obchodů si vypisuji delikatesy, u kterých cena na 100 gramů pochoutky převyšuje 40 Kč. Italské šunky, francouzské sýry, uzení lososi ze všech možných moří, malí nilští krokodýlci a další a další dobroty lákají gurmány. Tak si plním sen o plných stolech, které se musí podkládat podpěrami, aby se nesvalily, či neprolomily, tak jak to vidím v cestopisech z chudých asijských zemí, nebo z Řecka, Španělska a pod. Říkám si, sakra, to je tam jídlo zadarmo, nebo skoro zadarmo, nebo žiju v nejdražší zemi na světě?
Krabicové víno zásadně podáváme správně vychlazené, ve skle, které jinak používáme jen v těch nejsvátečnějších příležitostech. Upíjíme malými doušky, které válíme zkušeně na patře, neboli na půnebí. Dříve ovšem znalecky prohlédneme víno ve sklenici proti světlu, oceníme jiskru a barvu, přivoníme a dáme najevo, že to není první víno, které pijeme. Pokud prohlásíte, že se v tom víně snoubí vůně alpských borůvek s vůní větru v bulharských růžových sadech a chuť překonává sladkou bolest na jazyku z gomedarských malin utržených ve 12 hodin 30 minut 17. července pod nebem bez jediného mráčku - pokud to tedy prohlásíte, máte šanci stát se králem gardenparty.
