Sto roků v obraně jsem žil, mlčel jsem,
sto roků kopal jsem pravého beka,
za sto let v nohách bezmasých
svaly mi v železo ztuhly.
Chléb se sádlem beru si do práce,
z tréninku jdu na trénink jak na robotu,
pod Galateou strmí paláce
z krve mé a mého potu.
Sto roku v obraně mlčel jsem,
kdo mi těch sto roků vrátí?
Když jsem jim pohrozil přestupem,
kdekdo se začal mi smáti.
Abych měl rozum, šel do obrany zas,
pro bafuňáře dřel jsem jak prve,
máchl jsem levačkou jak kladivem,
trávník byl plný krve.
Všichni vy ve VIP salonech, všichni vy, dím,
vy majitelé plných stolů,
přijde den, z kopaček mi jdou plameny a dým,
přijde den, podepíšeme to znovu.
