Ještě před svým odchodem na věčnost jsem měl možnost vidět jeden ze zápasů, kterým se kdysi říkávalo "zápas století". V 50. létech minulého století (r. 1953) vyprášili Maďaři, kteří tehdy byli nejlepším reprezentačním mužstvem na světě, na půdě Anglie její reprezentační mužstvo, a to rovnou 6:3! Poprve jsem v kině viděl Puskase a další maďarské hvězdy. Potom po r. 1960 to bylo utkání Real Madrid - Benfika Lisabon, kde jsem poprve viděl "Černou hvězdu z Mosambiku" Eusébia, dále Coluňu, Puskase, Di Stefana, Genta a další tehdejší mistry. Pak na mistrovství světa v Mexiku 1970 utkání Itálie - Německo 4:3. A také několik utkání Ajaxu Amsterodam s Johanem Cruijfem (tehdejší holandský "totální fotbal").
Nádherné utkání MC a Monaka udělalo jistě radost spoustě diváků. Hráči Monaka mi dali vzpomenout na Ajax s Johanem Cruiyfem. Ajax hrál taky útočně, hráči byli rychlí, s míčem pracovali ve vysokých rychlostech, stejně jako hráči Monaka. Z nikoho neměli respekt, nepracovali s míčem tak "uhlazeně" jako tehdejší míčoví klasici z Itálie, ale dokázali útočit s míčem ve vzduchu, na zemi, neučesaně, ale úspěšně. Guardiolovi "klasici" s elegantním projevem měli problémy s létajícími, rychlými "sandokany", kteří dokázali bojovat i bez zajišťování. Obě strany ukázali překrásné akce. Guardiola nedávno přišel s novým fotbalem, ale dneska ho již považuji za klasika. Klasici hrají promyšlený, kvalitní, technický fotbal. Ale obvykle po dosažení vysoké úrovně, vytříbenosti se objeví noví bojovníci, divocí, šikovní, nebojácní, kteří se derou bez respektu nahoru. Dnes se objevila dvě mužstva z Francie, která hrají pozoruhodný fotbal - Paris SG a Monako. Paris SG trénuje výborný trenér Emery, který vyhrál s FC Sevilla třikrát Evropskou ligu. Monako trénuje trenér, kterého neznám, ale jeho názory, které je možné vyčíst ze hry jeho hráčů, jsou pozoruhodné.
Musím připomenout Zidana, který v 90. létech, kdy Francie vyhrála mistrovství světa, hrál taky bojovně, účinně, technicky, rychle - až na hranici ovládání míče, s důrazem. Hráči Paříže a Monaka mi v něčem Zidanovo pojetí z 90. let připomínají. Co také chcete po mušketýrech? Nikoliv jeden za všechny a všichni za jednoho, ale dnes každý kvalitně za sebe i bez druhých - a také i s druhými a tím kvalitně všichni pro všechny.
