Začnu utkáním Norsko - Česko. Neviděl jsem je celé. To, co jsem viděl, mi stačilo bohatě. Pokud může hrát takový hráč jako Krmenčík, tak to znamená jediné, a to že čeští trenéři jsou díky nedostatku alespoň trochu technických hráčů nuceni používat takové hráče jako jsou Krmenčík a brněnský Řezníček, kteří jsou schopni hráčsky existovat jenom v takovém fotbalu, jaký se dnes hraje u nás. U těchto dvou trenéři vědí, že během sezony nějaké góly dají, i když fotbalově jsou nevalní. Existují ještě další ofenzivní hráči, také fotbalově nevalní, ale ti už góly nedávají téměř vůbec.
V jednom Sport magazínu jsem četl rozhovor redaktora s dvěma prvoligovými trenéry Trpišovským (Liberec) a Levým (Slovácko). Redaktora zajímala kondiční příprava, proč hráči neběhají tak rychle, jak se běhá ve špičkových evropských ligách. Skutečnost je taková, že u nás se běhá hodně, rozdíly jsou v množství metrů, nebo kilometrů naběhaných v jednotlivých důležitých rychlostních úsecích, které se dají dnes měřit během utkání. Ovšem to hlavní, proč hráči zaostávají technicky, se neprobíralo. Měl jsem dojem, že trenéři také zastávají názor, že s technikou se nedá nic dělat, že pokud někdo není technicky na výši, je to malým talentem. Takže se zase potvrdil můj názor, že trenéři nemají ani ponětí o účinných metodách technické přípravy.
Dnes je vyloučeno, aby talentovaný hráč mohl stačit na dnešní fotbal svými vlohami. Dnes již nestačí hrát po celé dny po příchodu ze školy na malých pláccích do večera fotbal, i když takový způsob tréninku je stále potřebný. Stejně nestačí příprava v dětských mužstvech pod vedením trenérů. K získání potřebných kvalit pro dnešní fotbal je třeba v dětství, v juniorském věku a v dospělosti trénovat také individuálně, a to sám a také individuálně pod dohledem trenéra individuální technické přípravy, který u nás podle toho, co vidím v televizi, neexistuje ani jeden.
Již jsem to několikrát dříve napsal : u nás je dost šikovných, rychlých fotbalistů, kteří by se správnými tréninky dynamické míčové techniky dostali na vyšší technickou evropskou úroveň. A netrvalo by to dlouho. Kjucipísek, Cipísek!
A nyní dvě otázky :
1. Koupit dřeváka za 13 milionů?
2. Nebo za čtyři miliony postavit trenažérový prostor pro individuální nácvik dynamické techniky vysoké úrovně?
Ke 2. bodu : kde ale sehnat trenéra individuálního tréninku dynamické techniky na trenažérech, když se to v trenérských kurzech nevyučuje? Který expert z vysoké tělovýchovné školy je schopen vypracovat návody pro trenéry a hráče na použití trenažérů? Nepochybuji, že práce experta bude natolik oplývat odbornými termíny a citacemi z jiných odborných prací, že se z toho řada hráčů a trenérů zblázní, nicméně fotbalová doba dřevěná (po dřívější době medailové!) bude utěšeně pokračovat dál. S trenažéry se bohužel stejně jako s houslemi musí umět zacházet.
Neřeknu dnes Mamma mia!, ale řeknu to podobně česky : panenko skákavá!
