Němci měli štěstí. Ve finále Poháru FIFA v Petrohradě Německo - Chile vyhráli jen díky splašenosti chilských hráčů. Tito rychlíci a zavilí bojovníci zahodili spoustu brankových příležitostí. Němci neměli tolik příležitostí. Za pozornost stojí, že Němec Goretzka zahodil dvě brankové příležitosti jenom díky tomu, že neumí hrát levou. Ve velkém vápně dostal přesnou přihrávku zprava a protože neumí levou, zpracoval přihrávku pravou nohou. Pak pravou vystřelil a napálil to do brankáře. V situaci před bránou to bylo to nejhorší řešení. Takže nejen Češi, ale i Němci potřebují trenéry individuálních fotbalových dovedností.
Goretzka nepoužitím levé nohy se dostal do nevýhodné situace. V dané situaci by měl při použití levé nohy více místa k obstřelení brankáře. Už při zpracování míče pravou nohou bylo jasné, že to nedá a že to skončí na brankáři.
Takováto neschopnost realizovat jednoduchý záměr správně - druhou nohou - je ve vrcholovém a mezinárodním fotbale důkazem lajdáctví trenérů a hráčů. Němci měli štěstí, že Chilané nevyrovnali a nevyhráli. Pak by Goretzkova jednonohost mohla přispět k vítězství Chilanů. A to už by se Goretzkova nešikovnost viděla v jiném světle. Prohrát finále Poháru FIFA kvůli neumění kopnout do balonu levou nohou ve výhodné situaci je tragikomedie. A tento nedostatek je vidět ve spoustě utkání u nás i ve světě. A svědčí to o špatné práci trenérů. Goretzka hraje fotbal od dětství, možná 15 i více let. Přesto se jako obrovská řada hráčů nenaučil kopat druhou nohou.
V odborné literatuře se dočtete, že určitá část hráčů se nemůže naučit hrát druhou nohou. Je to prý díky uzpůsobení jejich mozku. Odborná literatura pro fotbal pracuje s informacemi nejen z vlastních zdrojů autora nebo z jeho odborného pracoviště, ale také i s převzatými informacemi z jiných (odborných) zdrojů. Pokud jde o obecně uznávaný zdroj, tak se informace asi neprověřují.
Doporučuji expertům, aby si vyzkoušeli trénink "nohy na podpírání" na odrazové stěně podle mých popisů v mém blogu. Do měsíce budou umět kopat i oni, i když třeba budou mít výše zmiňovaný problém s mozkem. A navíc se mohou pokusit trénovat druhou nohu na stěně i s tenisovým míčkem.
Na zakončování akce z několika metrů před bránou správně použitou nohou to bude stačit. Netvrdím, že druhá noha bude stejně dobrá jako osvědčená první noha. Ale - pozor! - z vlastní zkušenosti vím, že některé dovednosti je možné provádět přesněji tou dříve horší nohou, jiné zase tou dříve hlavní nohou. Podstata úspěšného osvojování techniky na odrazových stěnách a sítích tkví v tom, že si za hodinu kopnete mnohokrát více do balonu než při běžných trénincích. A nepotřebujete k tomu v mnoha případech ani spoluhráče. Trénink individuální techniky na stěnách je jenom součástí přípravy hráčů, jednou z částí, které jsou dnes nezbytné. Trénink individuální techniky na stěnách není tedy samospasitelný. Přesto by při správném používání v krátké době pozvedl úroveň našeho fotbalu.
Trénink na stěnách by měl být základem pro různá cvičení, která se dnes provádějí bez dostatečného technického základu. Všechno se pak projeví v zápasech. Ty hodiny a hodiny nácviků různých situací s hráči, kteří neumějí kopat do míče s kvalitou potřebnou pro takový nácvik.
