V. Ch. Podbabský ve své jediné divadelní hře Smrt pitomce J. N. nebývale atakoval filosofické hloubky i vrcholy. O J. N. se dovídáme již na začátku, že odešel do věčných pitomišť. Tuto zprávu pronáší za scénou pohnutým, chvějícím se hlasem vypravěč. Dojemné drama končí větami (u V. Ch. P. nezvyklé hloubky) vpalujícími se pod kůži diváků : "I když pitomci odcházejí, pitomost zůstává. Pitomost je věčná."
Kritici se shodli, že V. Ch. P. asi objevil zákon o zachování pitomosti na Zemi. Vilém Chrást Podbabský také objevil koloběh pitomců ve vysokých a nejvyšších funkcích, tzv. zákon plynulé výměny pitomců ve vysokých funkcích. Jako první na světě si všiml, že uvolněné místo po zasloužilém pitomci nikdy nezůstane neobsazeno. V krátké době se objeví činorodý,obětavý pitomec, který s dech vyrážející, neúnavnou pitomostí převezme funkci s takovou razancí, že děti ve školách se budou muset učit o pitomci, který se nesmazatelně zapsal do dějin. V. Ch. P. se přimlouvá, aby se v dějinách naší země psalo nejen o Otci vlasti, ale také o Otci pitomosti. Podle V. Ch. P. Otec vlasti byl prý jenom jeden, zato Otců pitomosti bylo prý požehnaně. A ještě prý bude. Nemusíme prý propadat zbytečně depresím. Každý nechť si vzpomene na slova útěchy ze závěru dramatu : "I když pitomci odcházejí, pitomost zůstává. Pitomost je věčná."
Právě přišla překvapivá zpráva z bývalého vojenského prostoru u Milovic. V zanedbaném travnatém porostu byl spatřen volně pobíhající pitomec Převalského. Odborník na pitomost, akademik Kalina (mimochodem také pěkný exemplář pitomce), prohlásil při té příležitosti : "Pokud se lidstvo z nějakého důvodu přestěhuje na jinou planetu, pitomost si vezme s sebou." A zde nezbývá než souhlasit. Jak již před desítkami let sdělil V. Ch. Podbabský : "Pitomost je věčná."
