Krmenčík je příkladem, jak je možné se zlepšovat, jak fotbalově růst. Zakončuje tvrdými, přímými bombami a jeho hlavičky jsou prudké a dobře umísťované. Z neohrabaného kolohnáta se stává fotbalista. Dříve nebyl schopen přihrát, dnes již občas dobře přihrává, s potřebnou kvalitou. K tomu, aby Krmenčík mohl sázet góly hlavou a nechytatelně pálit, potřebuje kvalitní spoluhráče, nahrávače. A na tom trenér Vrba od návratu do Plzně očividně pracuje. Na vytváření šancí, na zakončování, na přihrávkách, které nejsou jenom kopnutím balonu nazdařbůh do vápna, jak je obvyklé v naší lize. Vrba zlepšil Kopice, Kopic dnes lépe manévruje s míčem, jeho úniky mají smysl a nejsou to ty dřívější nedomyšlené výlety kupředu, kdy se domníval, že to nějak vyjde.
Zidane v Realu jako bývalý superfotbalista také zlepšil hráče, kteří nyní hrají s větší efektivitou. Např. Isca, který již patří mezi velké fotbalisty. Dříve Isco dribloval bez ohledu na potřeby hry, neviděl správně situaci na hřišti. Dnes koná tak, jak to umějí mistři. Kroose Zidane také zlepšil a zřejmě udělal opatření, aby Kroos mohl nejen nahrávat, jako nahrává v německé reprezentaci, ale také střílet. Marcelo také ožil a zlepšil se i Casemiro. To každá bývalá hvězda jako trenér nedokáže. Zidane se zaměřuje mimo jiné na účelnou techniku vysoké úrovně. Pracovat tak jako on nemůže trenér, který toho moc s míčem neuměl. Takoví se soustřeďují jenom na taktiku a nepodporují, nevyvolávají tvořivost hráčů. U nás je to běžné. Kreativní hráči vyhrávají svými překvapivými nápady těžká utkání, ve kterých je soupeř na tom také fyzicky a takticky velmi dobře.
