Když jsem šel ze Stakor,
upadl jsem do brambor.
Zařehtal můj vraný kůň.
Tato zdánlivě jednoduchá říkanka skrývá nejednu otázku. Literární kritik by velmi rychle pocítil znepokojení. Pozorného kritika by jenom zběžné seznámení s básní přímo zavalilo řadou nepoetických, možná banálních otázek. Kam šel dotyčný? Nemusel totiž jít do Kosmonos. Mohl jít kamkoliv. Do Prahy, do Budějovic, atd. Je vůbec v okolí Stakor bramborové pole? Mohl také upadnout do brambor u Bělehradu, atd. Po upadnutí hlavního hrdiny (subjektu) do brambor zařehtal jeho vraný kůň. Proč nejel dotyčný na jeho vraném koni? Je to jenom náhodná sestava slov, že kůň zařehtal, nebo to má skrytý význam? To je jenom malá ukázka toho, co literární kritik řeší v oblasti základních informací, než se dá nebojácně do pátrání po tom, co autor vlastně myslel, jaká tajemství zakomponoval do díla, jaké jazykové perly nasadil na nepřipravené čtenáře.
A pro čtenáře mám ještě další báseň, kde si může čtenář ověřit svou schopnost pátrat v oblasti základních informací :
Když jsem šel z Brandejsa,
viděl jsem rorejsa.
Zařehtal můj vraný kůň.
