Z rozhovorů s hráči a trenérem Slavie ...

Zase se hovořilo - jako obvykle - jen o chybách, ke kterým nemělo dojít. Na mizerné přihrávky, neléčenou fotbalovou nezralost, na technickou podprůměrnost zase nedošlo. O tom se nemluví, a to, že je to jedna z hlavních příčin zaostávání našeho fotbalu, se opět řešit nebude. Takže vzhůru do evropského fotbalového suterénu!

Lepší je vyhodit prachy za drahé fotbalisty z Evropy, kteří už mají prošlou fotbalovou životnost, než si lámat hlavu s technickou mizérií v českém fotbale. Na obranu našich trenérů musím ale říct, že ani v západní Evropě si s tím někde hlavu nelámou a raději vyhodí nehorázné miliony a někdy miliardy za nákup hvězdných plejerů, než by si lámali hlavu s odstraňováním nedostatků u svých hráčů, kteří mají určitý potenciál. Takové raději prodají, aby si trochu vylepšili rozpočet po nákupu miliardových hvězd.

A ještě něco ke Slavii : pokud bude chtít Slavia zlepšit efektivitu středního útočníka Škody, musí zlepšit současně i hru ofenzivních hráčů pracujících pro Škodu. No a Škoda se nebude spoléhat jenom na tři, čtyři naučené věci a naučí se i dalších možná třicet věcí, které jsou dnes důležité pro středního útočníka.

A hráči Slavie se naučí sami (po vyučování u Šilhavého) dobrovolně třicet až 50 věcí, které musejí dnes umět, pokud nechtějí být v Evropě pro legraci náročným divákům. Protože se to zřejmě nenaučí, protože jsou po tréninku (u Šilhavého) objednáni do tetovacího studia, na golf, do autosalonu, nebo na jinou důležitou akci, musíme si uvědomit, že český fotbal pro nedostatek vzácného volného času hráčů bude pokračovat zodpovědně do evropského fotbalového suterénu.    

Ještě ke Slavii

Diskutéři na Seznamu.cz se vyjadřovali k článkům Sportu.cz a k utkání. A někteří měli přesné postřehy. S naším fotbalem to jde s kopce. (S kopce - "s", protože shora dolů, nikoliv z kopce ven.) Kdyby to šlo s naším fotbalem z kopce ven, tak by to bylo asi lepší pro náš fotbal, pro diváky i pro hráče. Náš fotbal by už nebyl zahrabán před Evropou v kopci, ve kterém si dělají "superexperti" prdel z hráčů, diváků a sponzorů. Až náš fotbal vyleze z kopce na světlo boží, objeví se konečně příčiny našeho fotbalového zaostávání. Skutečné příčiny, nikoliv příčiny podle našich fotbalových byrokratů a málo schopných trenérů. Konečně se zjistí, že u nás téměř nikdo neumí učit fotbal, že se u nás trénuje jak za Marie Terezie. Konečně se zjistí, že příčinou stagnace není nedostatek peněz, ale neznalost správného know-how. I když budete trénovat denně 12 hodin, stejně to nikam nedotáhnete, když nebudou k dispozici metody odpovídající potřebám dnešního špičkového fotbalu. Tady tataráčky Františka Straky ani mentální trenéři nepomohou, i když mentální trenéři mohou být prospěšní. Ale v žádném případě v technické přípravě pro soudobý fotbal.

  

Apoel - Slavia 2:0

Prohrát může každý. Už mnohokrát se stalo, že ve druhém utkání poražená mužstva, a to i s děsivým skóre z prvního utkání, dokázala vyhrát tak, že postoupila.

Mnohem horší než porážka Slavie je ale hráčská kvalita některých hráčů a také práce trenérů. A to nejen současných trenérů, ale také trenérů, kteří vychovávali takové hráče od dětství, pak v dorostu a v juniorských mužstvech. Hráči  toho hodně neumí a není to jen jejich chyba, ale také trenérů. Ze hry na hřišti se dá vyčíst spousta věcí o hráčích i trenérech.  

Gustavovo heslo pro kosmonoská rána

"Ranní procházka se psem prospívá tělu i duchu."

(Raut Kosmonosy jakožto známý politicky korektní blog nesouhlasí s Gustavovým připodotknutím, že se prý někteří politici (a v hojném počtu) vyhýbají ranním procházkám se psem.)  

Plukovník Stanislav Petrov zachránil svět před apokalypsou

Bylo to v roce 1983. Další informace najdete na extrastory.cz. Sovětský satelit nad USA hlásil start 5 mezikontinentálních raket.

E-mail z Kančí Lhoty

V neděli jsme hráli fotbalové utkání v sousední vsi. Došlo přitom k politováníhodným událostem. Ihned po příjezdu byli všichni naši hráči prohlédnuti místním veterinářem, předsedou fotbalového oddílu, pro nepodložené podezření na prasečí mor. Kolem našeho autobusu stejně jako kolem celého hřiště byly nataženy elektrické ohradníky, aby naši hráči nemohli roznášet případnou nákazu do okolí. Když naši hráči nastupovali na hřiště, soupeřovi diváci zuřivě ze všech sil tleskali a volali : "Mámo, já chci divočáka na šípkové omáčce." Ti, co nevolali, chrochtali a kvičeli.

Pochopitelně naše vedení to nenechá bez náležité odvety a jako každoročně i v této sezoně přivítáme hochy ze Slepičího Vrchu kdákáním a kokrháním s využitím megafonů. Navíc dvacet největších komiků z naší hospody nacvičí slavnou televizní scénku "Slepice" komika Jaroslava Čejky, kterou budou předvádět s přestávkami po celé utkání podél postranních čar.

Jak říká náš hospodský Václav Nováková Jirásko : Pravda, láska a Kančí Lhota zase zvítězí. Výš číš, našinče!     

Inspirativní pozdrav ze seriálu Vraždy v Midsomeru

Tak ahoj a dej pozor na medvědy.

Ml. Boleslav - Sparta 0:1

Zajímavá válka. V začátku hrála obě mužstva po zemi, hráči věnovali pozornost i přesnosti. U Sparty se objevil černý rychlík z Interu Milán. Ten už se podobal rychlým hráčům v Evropě. Také Ben Haim začíná být přínosem. Utkání bylo válkou lepších českých mužstev. Ve 2. poločase se objevil na hřišti Tomáš Rosický a divák měl možnost porovnat trenérský fotbal hráčů obou mužstev s fotbalem, jaký hrají v Evropě vysoce kvalitní hráči, kteří mají kvalitu, kterou běžní trenéři nedokážou u hráčů "probudit". Tato vysoká kvalita vzniká nejen z práce trenérů, ale také z různých dalších příčin, které přispěli ke vzniku mimořádného fotbalisty. Mimořádní hráči disponují osobitou technikou vysoké úrovně, přehledem, racionálními reakcemi na situaci i překvapivými řešeními, což jim umožňuje právě vysoká kvalita techniky. Bez kvalitní a zároveň účelné techniky nemůže být hráč elitním hráčem. Špatní hráči jsou obětí svého malého zájmu o fotbal, nešťastníky, kteří nenarazili na trenéry, kteří by je pozvedli na vyšší úroveň, kteří by je "probudili". Neúspěšní trenéři zase doplatili na to, že nebyli připravováni na kvalitní práci, nebyli "probuzeni", byli připravováni na práci, která pak bude šedá, "sériová" nevalné úrovně.

Tomáš Rosický stejně jako v utkání s CZ Bělehrad, díky přehledu a přesným, citlivým přihrávkám se postaral zase o vznik více gólových šancí. Ukázal své vysoce kvalitní vidění hry : tam, kde se hráči honili nezkušeně a obětavě, bojovali "až se z nich kouřilo", volil Tomáš pohyb prostorem tak, aby mohl nahrát na gól, aby vytvořil velkou šanci. Nevalní hráči hrají na náhodu, špičkoví stále vyhodnocují situaci kvůli možnosti překvapivé akce, kvůli přípravě gólových situací nebo kvůli vstřelení branky. Dá se říct, že T. Rosický viděl hřiště a situaci jinak, než ostatní hráči, viděl možnosti, které ostatní kvůli nedobré technice a nezkušenosti neviděli. A to už je Tomáš v létech, pod neustálým napětím z možného dalšího zranění. I když už Tomáš neřádí jako zamlada, jeho vysoce kvalitní přihrávky ukazují, že dobrý fotbal se hraje jinak než si to u nás kdekdo představuje a že i na zdánlivě přehuštěných prostorech se dá hrát bez spoléhání na náhodu. Stačí umět kopat jako T. Rosický.         

Pozor! Za méně než hodinu fotbal!

Od 17.00 hod. ligový fotbal : Mladá Boleslav - Sparta Praha.

A zítra Superpohár UEFA : Real Madrid - Manchester United. Přímý přenos od 20.00 hod. Vysílá -pozor! -  tentokrát ČT2 a také O2 TV Sport!

Sympatický kombinační fotbal Sigmy Olomouc

Olomouc - Liberec 2 :1. Domníval jsem se, že trenér Olomouce Jílek je jenom jeden z řadových českých trenérských teoretiků, kteří před kamerami toho napovídají plno a povídají a povídají až do té doby, dokud je vedení klubu nevyhodí. Před trenérem Jílkem musím smeknout. Naučit celé, opakuji celé mužstvo kombinační fotbal, který by nebyl jenom trapným pokusem o kombinační fotbal hráčů, kteří na to nemají v hlavě ani v nohách, je v našich podmínkách dnes už skoro neuvěřitelné. Jak to pan Jílek dokázal udělat z nefotbalistů hráče, kteří dokážou hrát technický, kombinační fotbal? Na rozdíl od hráčů Liberce, kteří se vyžívají jen v soubojích, důrazu, faulech, tvrdosti a hře na náhodu, jak je bohužel zvykem v soudobém českém fotbale. Tomáš Rosický by rychle zapadl do hry Olomouce a našel by zde více pochopení pro své pojetí hry než ve Spartě. Nevím, proč má Tomáš Rosický (se svými stále velkými schopnostmi, přehledem hvězdy a efektivitou) trpět v dnešní Spartě, kde jsou nedostatky ve všech částech hry. Nesourodost hry, rozháranost, technická podprůměrnost, hra na náhodu. Neodstraňování nedostatků.

Netvrdím, že Olomouc vydrží v nastaveném kurzu a netvrdím, že by s jejím fotbale uspěla do určité úrovně v Evropě. Na to, aby uspěla i v cizině jí chybí rychlost, výbušnost, přesnost hry ve vysokých rychlostech, v jakých se u nás ani nehraje. Dobrá mužstva v Evropě také nekazí tak snadno rychlé, slibné protiútoky, jako to ukazoval někdy Liberec. Kdyby spousta hráčů českých mužstev nekazila i jednoduché akce a mnohokrát za zápas, tak by se snad těmto hráčům ani dobře nespalo. Kdoví, zda tito borci nemají tajnou soutěž v tom, kdo víc zkazí. Možná se nejvíc hodnotí zkazit přihrávku na jeden metr. Třeba tím, že se přihrávka zvedne na prsa spoluhráčovi vzdálenému jeden metr místo příhry po zemi. V každé slušné fotbalové zemi by trenér takového buvola kopal do zadku až před stadion a hrál by zbytek utkání bez něj, pokud by rozhodčí takového trenéra nechal na lavičce. Každý slušný, empatický rozhodčí by to jistě udělal, protože by věděl, že blbí fotbalisti a ignoranti na hřiště nepatří.

Dobrou kombinační hru naučit není jednoduché a naučit ji všechny hráče teprve ne. Až mi to bude lépe myslet, tak to popíšu. Není to lehké popsat, natož tak učit. Kombinační hra nejsou jen přihrávky. No a přihrávky na úrovni jsou kapitola sama o sobě. Je spousta lidí, kteří hrají fotbal a nemají dostatečné ponětí o přihrávkách. Poznáte je snadno podle mizerně zahrávaných přihrávek, podle podceňování přihrávek, a to i v 1. lize.

Z hráčů Olomouce mě nejvíce zaujali Falta a Chorý. Oba dva asi ještě fotbalově porostou. Z mužstva Liberce mě nadchl ten bombarďák, který vyslal strašlivou, gólovou pecku z dálky. Nevím, zda to tak umí, nebo to byla jenom náhoda. Kdysi takové pecky nikoliv náhodně posílal československý reprezentant, Slovák Jozef Adamec. Později to uměli dva slavní Češi, Patrik Berger a Pavel Nedvěd.        

  

Přišlo potrubní poštou

Inzerát :
Bořivoj prosí chlapce, který ho políbil na 1. máje pod rozkvetlou třešní, aby se ozval.

(Pozn. red. : Bořivoji, co si o tom máme myslet? Za pět minut se ozvalo pět chlapců a jeden politik, který o sobě rád tvrdí, že je heterosexuál.)

3) Individuální trénink individuálních dovedností ve fotbale - 2.část

Píšu pokračování až dnes, protože včera jsem se neprozřetelně podíval na Spartu proti CZ Bělehrad. Zase jako u Plzně : míčová technika nevhodná pro hru v Evropě, navíc každý hráč má jiné nedostatky. A často jsou to snadno a rychle odstranitelné nedostatky. Aby mužstvo mohlo hrát fotbal, na který se dá dívat a který má hlavu a patu, musí všichni hráči mít návyky pro současný fotbal, musí být agresivní, bojovní a ovládat technické prvky nezbytné pro hru v Evropě. Pokud každý hráč kope do balonu jinak špatně, neumí některé důležité technické prvky pro hru (které musí umět všichni hráči mužstva), pokud mu chybí přesnost, výbušnost a bleskové starty na míč, je marná snaha trenéra řešit technické problémy taktickými nápady. O tom, jak se má hrát kvalitní fotbal, věděli pánové Nedvěd, Patrik Berger a Poborský již v 90. létech. Oni se s tím nenarodili, měli jenom schopnost rozlišovat dobrý fotbal od špatného a dokázali se naučit věci, které jsou stále součásti špičkového fotbalu. Chyběl jim smysl pro "blbej" fotbal. Bohudík!

A nyní některé nutné návyky pro dnešní fotbal : práce s míčem téměř vždy v pohybu, nečekat na pomalou přihrávku - startovat bleskově proti ní (vždy v každé situaci, velenutný návyk). Každé převzetí míče s odpichem. Nezáleží na tom, zda bylo ještě dost času nebo ne, vždy odpich s míčem do vhodného prostoru. Pak je možné zpomalit a volit vhodné řešení. To české čekání na přicházející přihrávku, jak si zvykli čeští obránci, musí skončit. Český obránce čeká, až se k němu konečně dokutálí pomalý míč od druhého obránce, pak ho neuspěchaně převezme a asi tak za několik vteřin pošle dlouhý, přesný míč na soupeřova obránce. Obráncův spoluhráč v útoku se marně snaží získat míč, který jde přesně na soupeře. Takže soupeřův obránce si spokojeně míč odhlavičkuje a aby si udělal radost, napálí útočníkovi jednu loktem na krk nebo na spánek nebo na čelist. Toto nahánění spoluhráčů do zbytečných soubojů s obránci, které končí údery na hlavu útočníka, se mi moc líbí. Čekám, kdy si toho všimnou i majitelé klubů a konečně napálí drsné sankce jak obráncům, kteří neumějí rozumně nahrávat, tak jejich poloslepým trenérům, kteří neumějí mančaft naučit chytrému a přesnému přihrávání.

Stoper Sparty Štětina si počínal jak na nějakém lenošivém tréninku. Než svědomitě a pomalu zpracoval přihrávku od kolegy, tak uběhlo moře času a soupeř mohl obsadit všechny Sparťany vpředu. Takový Rosický při převzetí míče bleskově udělá dlouhý, nebo krátký manévr stranou a dostane se tím do místa, odkud může přihrávat hráčům nalézajícím se ve výhodném postavení. Rosického chtěl kdysi velmi do Arsenalu trenér Wenger. Říkal, že Rosický dokáže zrychlovat hru. Když přišel Tomáš Rosický včera na hřiště, objevilo se množství gólových šancí. Sparta mohla vyhrát třeba i 5:1. Zajímalo by mě, co si T. Rosický myslí o tom neúspěšném, nikam nevedoucím trénování u u nás. Co si myslí o hráčích, kteří se po léta nestydí a nevadí jim, že neumějí pořádně kopat do balonu.              

Meklenburská srpnová pomazánka

Škoda, že ji Meklenburčané neznají. Po soucitné chvilce, kterou věnujeme vzpomínce na nešťastné meklenburské germánské kmeny, se dáme do práce. Budeme potřebovat měkký tvaroh (250 g), jedno žervé, sůl, práškovou papriku, práškový tymián, práškový česnek, mléko a sladký kečup. Všechno smícháme a důkladně promícháme. Na míchání stačí lžíce, kterou mícháme tak, že vznikne jemná jednobarevná vegetariánská kompozice.

Ingredience do tvarohu a žervé přidáváme opatrně. Mléka asi 1 až 1,5 dl. Kečupu jenom tolik, aby pomazánka získala mírně nasládlou chuť.   

3) Individuální trénink individuálních dovedností ve fotbale - 1.část

Včera (v úterý) jsem měl možnost vidět ukázku obrovského množství nedostatků českého fotbalu. Plzeň proti Steaua Bukurešť. Pokud takový fotbal milujete, jako jej milují čeští trenéři a hráči, pak se nebojte, nepřijdete o něj. Nepochybuji, že na tento fotbal bude v blízké budoucnosti chodit spousta diváků a budete překvapeni, většina bude z ciziny. Protože jakmile se ve světě roznese, že v Čechách se hraje zvláštní fotbal, fotbaloví fajnšmekři si nenechají takový fotbal ujít a místo na Barcelonu budou jezdit na unikátní český fotbal hraný bez míčové techniky hráči, kteří s legrační vážností v obličeji budou mluvit po každém zápase zkušeně jako jejich trenéři o tom, že příště s tou malou brankovou efektivitou už budou muset něco udělat - například zahájit trénink na koloběžkách, nebo chodit společně dvakrát týdně na tataráčky se zelím. Česká fotbalová asociace by měla požádat Evropskou komisi v Bruselu, pokud je to možné, aby náš fotbal získal ochrannou známku Pravý český fotbal, aby nás nikdo nemohl napodobovat a nesnižoval nám tak budoucí obrovské příjmy z fotbalové turistiky. Tak jako existuje pravý kubánský rum, bude existovat i Pravý český fotbal.

Až se vzpamatuji, napíšu 2. část, a to pro ty, kterým chybí úcta k českým fotbalovým tradicím, k "Pravému českému fotbalu" a kteří se domnívají, že by se u nás měl již konečně hrát fotbal vyšších evropských kvalit. Tedy evropský nadprůměr, jak říká stará paní Blažková, která nezná vysoce odborné zázemí ligových trenérů, a proto si to představuje laicky jednoduše. Říká mi, když se potkáme : "Proč ti trenéři hráčům zakazují hrát technicky? Kdo se má na to dívat?" Paní Blažková jako radikální, nekompromisní laik se na to dívá zjednodušeně. My  ostatní - blbí, neškolení, ale disciplinovaní laici - víme, že trenéři mají jistě nějaký závažný důvod hrát takový promyšlený, takticky náročný netechnický fotbal.    

 

Srpen

Vilém Chrást Podbabský (největší kosmonoský anonymní básník 1. poloviny 20. století) nejen obohacoval nitra svých čtenářů lyrickou travopolní poezií s náznaky trpkosti přímo višňové, ale také poskytoval v jiných básních rady, návody a - bylo-li třeba - i varování. Posuďte sami :

Srpen 1928
 Udeří-li, ty hochu neopatrný, srpen,
dávej si bedlivě pozor,
by ti na ohanbí nevyrazil tvrdý pupen.