Olomouc - Liberec 2 :1. Domníval jsem se, že trenér Olomouce Jílek je jenom jeden z řadových českých trenérských teoretiků, kteří před kamerami toho napovídají plno a povídají a povídají až do té doby, dokud je vedení klubu nevyhodí. Před trenérem Jílkem musím smeknout. Naučit celé, opakuji celé mužstvo kombinační fotbal, který by nebyl jenom trapným pokusem o kombinační fotbal hráčů, kteří na to nemají v hlavě ani v nohách, je v našich podmínkách dnes už skoro neuvěřitelné. Jak to pan Jílek dokázal udělat z nefotbalistů hráče, kteří dokážou hrát technický, kombinační fotbal? Na rozdíl od hráčů Liberce, kteří se vyžívají jen v soubojích, důrazu, faulech, tvrdosti a hře na náhodu, jak je bohužel zvykem v soudobém českém fotbale. Tomáš Rosický by rychle zapadl do hry Olomouce a našel by zde více pochopení pro své pojetí hry než ve Spartě. Nevím, proč má Tomáš Rosický (se svými stále velkými schopnostmi, přehledem hvězdy a efektivitou) trpět v dnešní Spartě, kde jsou nedostatky ve všech částech hry. Nesourodost hry, rozháranost, technická podprůměrnost, hra na náhodu. Neodstraňování nedostatků.
Netvrdím, že Olomouc vydrží v nastaveném kurzu a netvrdím, že by s jejím fotbale uspěla do určité úrovně v Evropě. Na to, aby uspěla i v cizině jí chybí rychlost, výbušnost, přesnost hry ve vysokých rychlostech, v jakých se u nás ani nehraje. Dobrá mužstva v Evropě také nekazí tak snadno rychlé, slibné protiútoky, jako to ukazoval někdy Liberec. Kdyby spousta hráčů českých mužstev nekazila i jednoduché akce a mnohokrát za zápas, tak by se snad těmto hráčům ani dobře nespalo. Kdoví, zda tito borci nemají tajnou soutěž v tom, kdo víc zkazí. Možná se nejvíc hodnotí zkazit přihrávku na jeden metr. Třeba tím, že se přihrávka zvedne na prsa spoluhráčovi vzdálenému jeden metr místo příhry po zemi. V každé slušné fotbalové zemi by trenér takového buvola kopal do zadku až před stadion a hrál by zbytek utkání bez něj, pokud by rozhodčí takového trenéra nechal na lavičce. Každý slušný, empatický rozhodčí by to jistě udělal, protože by věděl, že blbí fotbalisti a ignoranti na hřiště nepatří.
Dobrou kombinační hru naučit není jednoduché a naučit ji všechny hráče teprve ne. Až mi to bude lépe myslet, tak to popíšu. Není to lehké popsat, natož tak učit. Kombinační hra nejsou jen přihrávky. No a přihrávky na úrovni jsou kapitola sama o sobě. Je spousta lidí, kteří hrají fotbal a nemají dostatečné ponětí o přihrávkách. Poznáte je snadno podle mizerně zahrávaných přihrávek, podle podceňování přihrávek, a to i v 1. lize.
Z hráčů Olomouce mě nejvíce zaujali Falta a Chorý. Oba dva asi ještě fotbalově porostou. Z mužstva Liberce mě nadchl ten bombarďák, který vyslal strašlivou, gólovou pecku z dálky. Nevím, zda to tak umí, nebo to byla jenom náhoda. Kdysi takové pecky nikoliv náhodně posílal československý reprezentant, Slovák Jozef Adamec. Později to uměli dva slavní Češi, Patrik Berger a Pavel Nedvěd.
