Jednoho dne vešla v jedné středočeské obci do obchodu žena z lidu a zeptala se naprosto vážně: "Máte Igelitův pytel?". Tehdy jsem si uvědomil, že na Čechy a na češtinu nikdo nemá.
Od té doby říkáme v naší rodině: Toaletův papír, Svijanovo pivo, Zeleninův bujon, Bakelitův telefon, Polívkovo koření, Ukrajincův boršč, Hořicovy trubičky, Vikslajmantův ubrus, Umakartův potah stolní desky, Poděbradova kyselka, Dýňův kompot, atd.
A naopak říkáme - archimédový zákon, papinový hrnec, tluchořový úsměv, kalouskovité úspory a nečasové reformy.
