Viděl jsem ho. Na vlastní oči jsem ho viděl. Kdekdo o něm hovořil, ale málokdo ho viděl ve skutečnosti. Jeho popis se používal jako urážka.
Jednou v létě v 60. létech minulého století se rozlétly dveře do sálu hospody v mé rodné obci ( v sále se právě konaly "Letní taneční čaje" ) a vešel ON. V ruce třímal půllitr a i když bylo vedro, měl na sobě montgomerák. Všichni jsme byli svědky historického okamžiku. Viděli jsme takzvaného těžkého frajera, kterému čouhala z gumových holinek skutečně sláma. Navíc z hlavy se mu sypaly plevy a zrní.
Toto individuum byl můj starší bratr, jindy elegán, lev salonů a stálý host brněnských nočních podniků. V ten den pomáhal svému známému s úklidem slámy a plev po výmlatu. Zřejmě se přitom posilňovali tak, jak bylo tehdy zvykem v době žní. Jeho čin byl jenom jedním z mnoha, kterými se proslavil v různých koutech republiky. Dodnes domorodci u piva vzpomínají na recesistu a improvizátora, kterého k nim osud přivál. Nepřipravovaný dialog s příslušníkem Veřejné bezpečnosti na křižovatce v Bučovicích patří do rodinného stříbra naší familie. Když budete hodní a před spaním si vyčistíte zoubky smirkovým papírkem a celí se do růžova vydrbete Solvinou, možná to zveřejním na dobrou noc.
