čtvrtek 22. prosince 2011

Čtvrteční zamyšlení, hluboké, jak jinak.

Je mi stydno, když se na stránkách seriozního blogu Raut Kosmonosy musím, přátelé, zmínit o lidech, kteří stále ještě, díky nevhodné výchově, nekradou, a tím okrádají svou rodinu.

Jak jinak se člověku píše o některých zaměstnancích Škodovky, kteří bez ohledu na možná příkoří kradou jako straky. Tito hrdinové si uvědomují, že rodina je základ státu a pro rodinu, a tím i pro bytelné základy státu jsou ochotni udělat cokoliv.

Uvedu zde tři příklady pro ty, kterým sobeckost, pohodlnost a nezájem o životní úroveň svých rodin zatím znemožňují nakrást si tolik, kolik jejich rodiny potřebují.

1. příklad : Vzorný otec rodiny potřeboval pro sebe, nebo pro své rodinné příslušníky volant. V den, kdy bylo sucho, nepršelo, nebylo horko, prošel branou s rozevřeným deštníkem nad hlavou. Podezíravý pánský biřic u brány se mu podíval zespodu do deštníku a uviděl tam pracně upevněný volant. Hnus!

2. příklad : Jiný zaměstnanec prošel branou a zkolaboval. Pod mohutnou bundou měl zavěšenou autobaterii a popruh kolem krku, na kterém ji měl upevněnou, ho málem uškrtil.

3. příklad : Další hrdina procházel branou ve vaťáku. Necita u brány ho požádal, aby rozepnul vaťák. Na prsou zaměstnance byl zavěšen alternátor. Tento obětavý otec rodiny byl takový nějaký smutný, jak tam stál, že i necitovi se ho málem zželelo a zeptal se ho, proč si to nedal na záda. "Mám tam už chladič," zněla odpověď.