Konečně jsem se probral z obvyklého vánočního bezvědomí způsobeného nezvladatelným přežíráním. Takže je nejvyšší čas na několik informací o hmoždinkách, nebo také o "hmoždíncích", jak říkáme my, Hornokosmonosáci, svým téměř zapomenutým nářečím, doktore Petříčku.
Práce s hmoždinkami není zdaleka tak jednoduchá, jak se laikům zdá. Nejhorší způsob, jak začít s hmoždinkami, je upevnit si dvoumetrákovou polici s knihami nad hlavu postele a ještě k tomu nad svou hlavu a použít k tomu dvě běžné hmoždinky o průměru 6 mm. Takový případ ( a jeho následky ) jsem viděl na vlastní oči. V tomto případě neupevňoval polici laik, ale fachmani, kteří všude byli a všechno viděli. Takže při upevňování police je třeba dbát nejen na tloušťku omítky, materiál zdi, počet hmoždinek, druh hmoždinek, délku a průměr hmoždinek, váhu police, průměr a délku hmoždinkových vrutů, výtržnou sílu, průměr vidiového vrtáku, použití, či nepoužití příklepového vrtání, ale také na to, jakou díru vrták vyvrtal, či vymlátil do zdi. Ve zdi, tvrdostí připomínající papír, vám vrták o průměru 10 mm udělá "ďouru" třeba 16 mm. Do zdí zhotovených z cihlových, dutinových bloků ( Porotherm a pod. ) a jiných dutinových materiálů se nikdy nevrtá se zapnutým příklepem!!! Po použití příklepu mohou totiž vzniknout uvnitř bloku ve stěnách "buněk" otvory tak velké, že ani speciální hmoždinky na děrované materiály ( tzv. zauzlovací nebo nadouvací hmoždinky ) nebudou spolehlivě držet. Do Itongu a všech druhů lehčeného betonu ( porobetonu ) se vrtá bez příklepu.Pokud narazíte na takový škvárobeton, jako já, který se rozpadá pod šťouchnutím šroubovákem, neváhejte a pokud bude stěna přiměřeně silná, asi 30 cm, provrtejte ji dlouhým vrtákem, stěnou prostrčte závitovou tyč pro dvě matice a dvě velké, ocelové podložky, které budou roznášet tlak od utažených matic. Podložky mohou být třeba čtvecového tvaru 8 x 8 cm, tloušťka 3 - 5 mm.
Omítky bývají někdy o hodně tlustší než obvyklých 1až 1,5 cm, u závažných akcí se tloušťka omítek musí zjišťovat. Je nezodpovědné, u upevňování těžkých předmětů, považovat omítku třeba až 5 cm tlustou za pevnostně rovnocennou např. plné cihle. Pokud někdo upevňuje na hmoždinku, která vězí 4 cm v omítce a 1 cm v cihle, má do budoucnosti zaděláno na problémy. Záleží jen na čase a váze upevněného předmětu. Při vrtání otvoru se sleduje, jaký materiál se sype z otvoru. Vrtá-li se do cihlové zdi, musí se po průchodu vrtáku omítkou objevit červený, cihlový prášek. Je jasné, pokud se červená neobjeví, že vrták vrtá ve zdicí maltě ve spáře mezi cihlami. Do této malty se těžké předměty obvykle neupevňují, protože malta nezřídka bývá i na malém úseku zdi rozdílné pevnosti, podle toho, kdo ji namíchal a co do ní přidal, či nepřidal.
Omluvte mě, gentlemani, ale nelidská dieta mě zmáhá. Pokračování příště, až po nabytí sil.
