(Zpráva jen pro dr. Petříčka)
Nejvyspělejšími kmeny kosmonoské čedičové pahorkatiny jsou domorodá společenství žijící na severu této pahorkatiny. Severokosmonoští domorodci (a to mi nebudete věřit, doktore Petříčku) chodí již po dvou (téměř všichni), hovoří dvěma jazyky (česky a hornokosmonosky), používají železné a dřevěné nástroje, umějí číst a psát. Každý napočítáme nejméně do sta. Mezi nás patří Kanabové, Puškinové, Tesařové, Hakenové, Třebízští, Opolští, Hradišťští, Bímové, Máchové a Jelínkové. Jsme značně civilizačně vyspělí, odpady ukládáme do zvláštních nádob, někdy i dvakrát za rok uklízíme své chýše a potřebu nevykonáváme již svým sousedům přede dveřmi, ale ve zvláštních místnostech, což od nás převzali bez našeho souhlasu jižní, méně vyspělé kosmonoské kmeny. Máme také své pohřebiště. Protože posledních 10 000 let nikdo v našem prostoru neviděl mamuty, používáme mamutí dvůr za pohřebištěm jako odkladiště nepotřebných věcí. A protože máme úctu k tradicím, k odkazu našich předků, ukládáme část odpadu do polí, lesů a k cestám nejen severokosmonoským.
Mimo jiné máme svou svatyni, travnaté zápoliště a tzv. léčebnu, kde z lidí, kteří jsou na rozdíl od nás v pořádku, se snaží udělat takové blbce, jako jsme my.
Protože žijeme v české kotlině, chodíme rádi ke každým volbám různých náčelníků, protože se vždycky přitom strašně nasmějeme.
