V 60. létech jsem pracoval, dokud mě nevyhodili na hodinu, na zotavovně v Beskydech. Jedním z mých kolegů byl tehdy Vašek, bývalý politický vězeň. S Vaškem jsme se ráno zdravili na dvoře od ubytovny k ubytovně ovčím bečením. Ukazováčkovou hranou ruky jsme si poklepávali na krk pod bradou a radostně při tom bečeli. Byl to náš hold nádherným beskydským ránům.
Vašek mi vyprávěl také své zážitky z hornické Ostravy, s děvčaty, se stranickými delegacemi, které přivážely vyznamenání vítězným kolektivům a také vyprávěl o tom, jak se překonávaly rekordy v těžbě. Vašek měl kamaráda, boxera, který byl známý po celé Ostravě. Není vhodné zde vyprávět, co volala při milování s tímto rošťákem známá televizní hlasatelka, ale "ovčí" příhodu zde uvést mohu. Jednoho dne Vašek spatřil svého kamaráda na druhé straně ulice a jako jindy se mu rozhodl poslat pozdrav z chodníku na chodník. Zabečel tedy (bouchaje se do krku) s takovou silou, že občanka jdoucí před ním se dvěma nákupními taškami odhodila obě tašky a aniž se ohlédla, začala prchat. Nepochybovala, že má za zády útočícího berana. Uprostřed Ostravy.
Vašek měl na zotavovně také na starosti prasátka, která krmil tím, co zůstalo po rekreantech. Ne každé prase v naší zemi se mohlo v té době pochlubit, že ráno snídá kakao a v poledne konzumuje svíčkovou. Když Vašek převzal chlév, první co udělal, bylo vybílení chléva a zavěšení záclonek do okna a k tomu přidal do okna vázičku, ve které (mimo zimu) vždy byly svěží květy. Časem Vašek dospěl k názoru, že rekreanti si zaslouží nejen obvyklé tehdejší kulturní pořady, ale také špičkovou drezúru prasat. Vyvedl tedy prasátka na vodítkách na stráň nad zotavovnou, kde se rozhodl zahájit trénink. Prasatům sundal vodítka a práskl bičem s vlastnoručně vyřezávanou násadou. Zbytek dne jsme strávili hledáním prasat v blízkém lese. Přihlížející rekreanti se nesmáli, ale bez jakéhokoliv soucitu zlomyslně a nekulturně přímo vyli. Někteří pak na nás, když nás potkali, chrochtali nebo bečeli jak ovce.
