Severokosmonoští domorodci jsou nejstarší kosmonoský kmen. Když ještě jiné kosmonoské a stakorské kmeny se snažily rozdělat oheň křesáním pazourku o hlavu, nebo třením liščího ocasu o švestkovou větev (s nezbytným rituálním zpěvem a tancem a se vzýváním pohanských bohů), tak v severních Kosmonosech se už používaly prehistorické zápalky.
Dnes jsou již téměř zapomenuta rčení, která svědčí o jejich hluboké životní moudrosti. Například :
Jeden za osmnáct veverek, druhý za dvacet veverek bez dvou.
Myslí si o sobě, jako kdyby mamuta podojil.
Ihned po pádu na hlavu z hrušně neradno dráždit sršně.
K darovanému tchoři raději nečichej.
Do dýní a do žen z jihokosmonoských kmenů nikdo nevidí.
Co nechceš, aby jiní činili tobě, učiň sousedovi.
Nevěř tomu, že dnes ulovený mamut se bude zítra dělit poctivě. V noci se u něj všichni sejdou bez tebe.
Mamut nebude nikdy létat a žena poslouchat.
